Ne každá láhev je určená k okamžitému otevření. Pokud chcete, aby si víno zachovalo svou chuť i aroma, vyplatí se věnovat pozornost tomu, kam ho doma odložíte. Některá místa mu totiž škodí mnohem víc, než si většina lidí uvědomuje.
Pro delší uložení lahví je vhodné chladnější prostředí bez prudkých teplotních změn. Výkyvy urychlují vývoj vína a mohou zatěžovat také korek. Domácí sklep je výhodou, ale dobře poslouží i tmavá komora, vnitřní skříň nebo spodní část spíže, pokud se tam teplota během roku výrazně nemění.
Nevhodný je prostor nad lednicí, vedle trouby, radiátoru nebo prosluněného okna. Pozor také na blízkost pračky, myčky a reproduktorů. Dlouhodobé vibrace vínu nesvědčí a u starších lahví mohou zbytečně rozrušovat sediment. Lahve uzavřené přírodním korkem ukládejte naležato, aby korek nevysychal. Víno se šroubovacím uzávěrem může stát. Při dlouhodobém skladování je vhodná také stabilní vlhkost přibližně mezi 60 a 70 procenty. Důležitá je i ochrana před světlem, zvlášť u čirého skla. Otevřený designový stojan v obýváku proto vypadá dobře, ale pro několikaměsíční skladování nemusí být ideální.
Lednice pomůže před večeří, ne při archivaci
Běžná chladnička se hodí ke krátkému vychlazení nebo k uložení již otevřené lahve. Pro dlouhodobé skladování ale není ideální – bývá příliš studená a suchá a při každém otevření dveří se podmínky uvnitř mění. Jako orientační teploty pro podávání lze počítat s 6 až 8 °C u šumivých vín, přibližně 8 až 12 °C u bílých a růžových a 14 až 18 °C u červených. Nejde však o soutěž o co nejnižší číslo. Příliš studené víno ztrácí část vůně, příliš teplé naopak nechá více vystoupit alkohol. Po nalití se víno ve skleničce rychle ohřívá, proto může být při servírování o něco chladnější, než má být při samotném pití. Červené víno přitom neznamená teplotu současného vytápěného obýváku. Tradiční doporučení podávat ho při pokojové teplotě vycházelo z podstatně chladnějších místností.
Speciální vinotéka se vyplatí ve chvíli, kdy máte doma více lahví, kupujete víno do zásoby nebo chcete mít různé druhy připravené k podávání. Pro jednu skupinu vín stačí jednozónový model. Kdo pravidelně střídá červená, bílá a šumivá vína, ocení dvě samostatně nastavitelné zóny. Při výběru neřešte jen počet lahví. Podstatná je hlučnost, skutečné rozměry polic, ochrana před světlem a způsob odvětrání. Vestavný model musí být určený k zabudování a mít kolem sebe prostor předepsaný výrobcem. Volně stojící vinotéku není vhodné natěsnat do uzavřené skříně. Kapacitu vybírejte s rezervou. Údaj výrobce obvykle počítá se standardními lahvemi, zatímco širší lahve na burgundská nebo šumivá vína zaberou více místa. V interiéru přitom vinotéka nemusí působit jako cizí spotřebič. Lze ji začlenit do kuchyňské sestavy, domácího baru nebo jídelního koutu. Jen ji neumisťujte tam, kde na sklo celý den svítí slunce. Dobré skladování není výsadou velkého sklepa. I několik lahví uložených v tmavé, chladnější a klidné části bytu bude v lepší kondici než víno vystavené na teplé kuchyňské polici.
Zdroj: alkohol.cz, datart.cz, vinomapa.cz
Marianne Talk s kadeřníkem Michalem Zapomělem: Loučil jsem se se životem, ale stal se zázrak
