Co když rodiče své dítě opravdu nemilují? Psychoterapeut vysvětluje, proč se to děje a zda vůbec existuje cesta zpět

Řada rodičů vyrůstala v rodinách, kde se věta „mám tě rád“ téměř nevyslovovala. Přesto byli přesvědčeni, že láska se přece pozná podle činů. Jenže právě tady podle psychoterapeuta Martina Zikmunda vzniká zásadní omyl. „Není důležité, jestli rodič lásku vyjadřuje slovy nebo skutky. Rozhodující je, jestli ji dítě skutečně cítí. To je to, co ovlivní celý jeho další život,“ vysvětluje. Samotná péče totiž nestačí. Nakrmit dítě, vykoupat ho nebo mu koupit hračku jsou rodičovské povinnosti. Dítě však potřebuje zažívat bezpečí, přijetí a blízkost.

Mohlo by se vám líbit

Jedinou větou můžete zničit dceři sebevědomí: Poznámky o vzhledu dívky zraňují, zvláště od otce

Dotek je silnější než slova

Velkou roli hraje podle odborníka fyzický kontakt. Objetí, pohlazení nebo obyčejné držení za ruku podporují tvorbu oxytocinu – hormonu, který posiluje pocit bezpečí i vzájemné pouto. „Dotyk je v dětství mimořádně důležitý. Pomáhá vytvářet vztah mezi dítětem a pečující osobou a zároveň snižuje stres. Pro dítě bývá často důležitější než samotná slova ‚mám tě rád‘,“ říká Martin Zikmund. Právě proto bývá problémem, pokud rodiče sami vyrůstali bez fyzické náklonnosti. Objetí je pak pro ně nepřirozené a stejný vzorec nevědomky předávají svým dětem.

Proč někteří rodiče neumějí říct „miluju tě“?

Nejde o nedostatek lásky, ale často o strach. Vyjádřit city znamená být zranitelný a někteří lidé se obávají odmítnutí nebo si z dětství nesou zkušenost, že otevřenost nebyla bezpečná. „Pokud rodič dítě miluje, ale bojí se to dát najevo, není to bezvýchodná situace. Dá se s tím pracovat. Psychoterapie může člověku pomoci získat svobodu vyjadřovat své emoce,“ vysvětluje psychoterapeut.

Když dítě lásku nezažije

Existují však i případy, kdy rodiče dítě skutečně odmítají. Důvodů může být celá řada – nechtěné těhotenství, psychické obtíže po porodu, partnerská krize, vlastní nevyřešená traumata nebo dlouhodobý stres. Podle Martina Zikmunda přitom nejde jen o okamžité utrpení dítěte. Odmítání se může promítnout do jeho sebevědomí, vztahů i schopnosti důvěřovat druhým lidem. „Děti, které necítily, že jsou chtěné a přijímané, si často nesou do života přesvědčení, že nejsou dost dobré nebo že na jejich potřebách nezáleží. Dobrou zprávou ale je, že změna je vždycky možná,“ připomíná.

Mohlo by se vám líbit

Jak zničit dítěti manželství? Terapeut vysvětluje, jak hádky rodičů snadno ovlivní budoucí vztahy vašich potomků

Lásku lze předávat i později

Přestože první roky života mají zásadní význam, odborník zdůrazňuje, že nic není definitivně ztracené. Korektivní zkušenost mohou přinést partnerské vztahy, přátelé, vlastní děti i psychoterapie. Nejdůležitější je začít si uvědomovat vlastní vzorce chování a nebát se je měnit. Jak Martin Zikmund připomíná, rodiče často opakují to, co sami zažili. Dobrou zprávou ale je, že tento mezigenerační řetězec lze přerušit. „Pokud chcete, aby vaše děti vyrůstaly jinak než vy, stojí za to na sobě pracovat. Změna je vždycky možná.“

Více o tématu se dozvíte v desáté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství

Kdo je Martin Zikmund?

Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.

Zdroj: Rozhovor s Martinem Zikmundem