Když vám ukradnou dětství: Děti, které nuceně přebraly roli rodičů, si nesou těžké následky po celý život

Na první pohled se může zdát, že děti si „jen hrají“. Podle Zikmunda je ale hra klíčovou prací pro vývoj mozku.
„Dítě vypadá, že nic nedělá, ale často pracuje mnohem intenzivněji než my dospělí. Jeho úkolem je rozvíjet mozek, který se formuje až do dospělosti,“ vysvětluje. Právě proto děti potřebují prostor pro objevování, fantazii a bezstarostnost. Pokud jsou místo toho zatíženy odpovědností, vývoj se může narušit.

Mohlo by se vám líbit

Na Jágra fakt nemáš… Kritizujete pořád své děti? Může to mít obrovský dopad a vy máte jedinou šanci

Když dítě přebírá roli rodiče

„Malí dospělí“ vznikají v různých situacích – při rozvodech, v konfliktních rodinách nebo tam, kde rodiče nezvládají vlastní život. Typické je, že dítě přebírá péči o sourozence nebo dokonce o samotné rodiče. „My nejsme stavěni na to, abychom byli v deseti dospělí,“ říká Zikmund. „Dítě nemá dělat rodičům psychoterapeuta ani suplovat jejich povinnosti.“ Zvlášť časté je to podle něj v rodinách s alkoholismem nebo dlouhodobým stresem. Dítě pak přirozeně reaguje snahou „udržet rodinu pohromadě“.

Co se děje v dětské hlavě

Dítě situaci vyhodnocuje svým, ještě nevyzrálým mozkem. Výsledkem je ztráta pocitu bezpečí a silný tlak odpovědnosti.„Zmizí pocit bezpečí a dítě se začne chovat jako dospělý. Jenže bez nástrojů, které dospělý má,“ popisuje psychoterapeut. Takové děti si často odnášejí přesvědčení, že se musí postarat o všechny kolem – a samy sebe odsunou na druhou kolej.

Důsledky v dospělosti

Zkušenost „ukradeného dětství“ se může projevit různě. Někdo zůstává přehnaně zodpovědný a obětavý, jiný naopak dlouhodobě frustrovaný. „Obojí vede k vyčerpání a vyhoření. Jen každé jinou cestou,“ upozorňuje Zikmund. Časté jsou i potíže ve vztazích nebo odkládání vlastního rodičovství. „Někteří lidé už jedno dítě vlastně měli – svého sourozence. A nemají potřebu to zažívat znovu.“

Neprožitá puberta se vrací

Pokud dítě nemělo prostor projít přirozenými vývojovými fázemi, může se k nim vracet v dospělosti. „Jakmile dostane bezpečné podmínky, začne si ty fáze odžívat. Typicky pubertu,“ říká Zikmund. To se může projevit hledáním identity, střídáním práce nebo vztahů i ve třiceti či čtyřiceti letech.

Mohlo by se vám líbit

Rodiče můžou (nevědomky) dítěti zkazit život. Z dětství si neseme víc, než si myslíme, říká psychoterapeut

Dá se to napravit?

Cesta ven existuje, ale vyžaduje změnu – často i odbornou pomoc. „Psychoterapie je cesta ke svobodě. Umožňuje člověku žít svůj život z vlastního středu,“ říká psychoterapeut. Důležitou roli ale hrají i kvalitní vztahy. Bezpečí a přijetí mohou postupně „dohnat“ to, co v dětství chybělo.

Jednoduché pravidlo pro rodiče

Na závěr nabízí Zikmund stručné, ale zásadní doporučení: „Chovejte se k dětem tak, jak byste si přáli, aby se rodiče chovali k vám.“ Protože dětství není něco, co se dá vrátit. A žádné dítě by nemělo mít dvě práce – být dítětem a zároveň dospělým.

Více o tématu se dozvíte v šesté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství

Kdo je Martin Zikmund?

Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.