Přestaňte bít své děti. Rána přes zadek dnes, infarkt nebo rakovina v dospělosti, varuje terapeut

Jednorázové selhání v návalu emocí není totéž jako systematické bití. Problém začíná ve chvíli, kdy rodič považuje ránu za legitimní výchovný nástroj.

Facka jako rychlá úleva. Pro rodiče

„Ano, dítě po ráně často přestane s nežádoucím chováním. To je ale přesně ten důvod, proč si rodič vytvoří návyk. Dostaví se úleva a mozek si zapamatuje, že násilí funguje,“ říká psychoterapeut Martin Zikmund. Dlouhodobě však fyzické tresty podle něj ke změně chování nevedou a jsou jen důkazem toho, že rodič má problém. „Nežádoucí chování se sice zastaví okamžitě, ale nezmění nic z dlouhodobého hlediska. Dítě se neučí regulaci emocí, učí se strachu.“

Mozek ve střehu, tělo pod tlakem

Opakované bití aktivuje stresový systém dítěte. Zvyšuje se hladina kortizolu a mozek se nastavuje na permanentní ohrožení. „Jakékoli bití dítěte je z psychologického hlediska týrání, bez ohledu na to, co říká legislativa,“ zdůrazňuje Zikmund.

Výzkumy podle něj ukazují změny v oblasti amygdaly, která vyhodnocuje nebezpečí. Výsledkem je nižší frustrační tolerance a celoživotní přecitlivělost na stres.

Chcete, aby vaše dítě zemřelo v padesáti? Bijte ho

Chronický stres má přímé zdravotní dopady. Vyšší riziko hypertenze, cévní mozkové příhody či infarktu není abstraktní hrozba. „Pokud chcete, aby vaše dítě mělo vyšší pravděpodobnost kardiovaskulárního onemocnění nebo rakoviny a umřelo v relativně nízkém věku, třeba v padesáti, stačí ho dlouhodobě vystavovat stresu. A bití je silný stresor,“ říká otevřeně terapeut. Mechanismus je podle něj jasný: poruchy spánku, oslabená imunita, dlouhodobě zvýšený kortizol. Tělo, které mělo být v bezpečí, se učí žít v poplachu. A ten si vybírá svou daň.

Porušená vazba: když blízkost bolí

Zásadní je období do tří let, kdy se formuje vztahová vazba. Pokud je primární pečující osoba zároveň zdrojem bolesti, dítě si spojuje blízkost s ohrožením. „Dítě miluje rodiče bezpodmínečně. Když ho ten, koho zbožňuje, bije, nemůže si připustit, že rodič je špatný. Raději si vytvoří přesvědčení, že špatné je ono samo,“ vysvětluje Zikmund. V dospělosti se to může projevit vyhýbavou vazbou – potížemi s intimitou a panikou z přílišné blízkosti. „Blízkost je pro někoho, kdo byl bit, ohrožující. V hlavě se aktivuje starý scénář: ten, kdo mě miluje, mi ublíží.“

Poslušné děti, vyhořelí dospělí

Bití v raném věku oslabuje sebevědomí i iniciativu. „Neexistuje nic efektivnějšího na vyvolání pocitu viny než fyzický trest,“ říká terapeut. Dítě si zvnitřní přesvědčení „nejsem dost dobrý“ a snaží se zasloužit si přijetí výkonem. V dospělosti může být nadměrně přizpůsobivé, neschopné říct ne a náchylné k vyhoření. Agrese se někdy obrací dovnitř – v podobě autoimunitních onemocnění či sebedestruktivního chování. Jindy exploduje navenek. „Každá rána se v dítěti násobí. A jednou se projeví – buď vůči sobě, nebo vůči druhým,“ varuje Zikmund.

„Mě taky bili a přežil jsem“

Argument přežití podle Martina Zikmunda neobstojí. „Přežít není totéž jako žít zdravě a spokojeně. Otázka zní: vyrostl ze mě sebevědomý člověk, který umí milovat a být milován?“ Fyzický trest není výchova, ale signál bezmoci dospělého. A pokud má rodič, který je závislý na mlácení svého dítěte, jen trochu sebereflexi, měl by problém řešit. Nejlépe na psychoterapii. „Když vás bít vlastní dítě tak baví, nechcete to zavést i u vás v práci?“ ptá se trochu provokativně Zikmund. „Firma, kde fackují zaměstnance, by se hned ocitla u soudu. Ovšem bít vlastní děti je u nás legální,“ upozorňuje terapeut na jeden český paradox. Pokud vás napadá, že „jedna rána přece nic neznamená“, možná je čas se zastavit. Dítě nepotřebuje bolest, aby pochopilo hranice. Potřebuje bezpečí, aby mohlo vyrůst ve zdravého člověka – psychicky i fyzicky. 

Více o tématu se dozvíte ve třetí epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství

Kdo je Martin Zikmund?

Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.