Děti nepotřebují rodiče, kteří jsou jen fyzicky přítomní. Potřebují rodiče, kteří se jim skutečně věnují. Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, proč je právě pozornost tou nejdůležitější „měnou“ dětství – a co se stane, když jí dítě dlouhodobě dostává málo.
Podle psychoterapeuta Martina Zikmunda děti touží především po jedné věci. „Existuje něco, co si děti přejí ze všeho nejvíc. Není to kolo ani iPad. Je to pozornost rodičů,“ říká. „To je jediná měna, na kterou děti skutečně fungují.“ Dítě má přitom podle něj velmi jednoduchý „popis práce“. „Práce dítěte je být a hrát si. A za to má dostat zaplaceno – pozorností, bezpodmínečným přijetím a láskou.“ Tu však podle něj nelze nahradit pouhou fyzickou přítomností. Rodič může být doma – ale pokud celou dobu sleduje telefon nebo pracovní e-maily, dítě to vnímá velmi citlivě. „Když rodič sedí vedle dítěte a dívá se do mobilu, dítě si z toho odnese jednoduchou zprávu: ta krabička je důležitější než já,“ upozorňuje terapeut.
Jednou nebo dvakrát dítě odmítnout problém není. Pokud se to ale opakuje často, dítě si začne situaci vykládat po svém. „Jednoho dne to překročí hranici, kdy si dítě řekne: tatínek mě nemá rád. Maminka mě nemá ráda,“ vysvětluje Zikmund. Takové přesvědčení může podle něj narušit základní vztahovou vazbu. Dítě se může stáhnout, být smutné nebo naopak začít pozornost vynucovat. „Některé děti začnou zlobit, jiné se stáhnou do sebe. Vývoj se může zpomalit, protože mají pocit, že nejsou dost dobré.“
Pozornost jako výchovný nástroj
Pozornost ale podle psychoterapeuta neznamená být dítěti k dispozici 24 hodin denně. Naopak – důležitá je rovnováha. „Pozornost je jeden z nejsilnějších výchovných nástrojů. Stejně jako její opak – plánované ignorování,“ říká. Pokud rodiče věnují velkou pozornost například dětským záchvatům vzteku, dítě se rychle naučí, že právě takové chování přináší největší „odměnu“. „U dítěte posilujete chování, kterému věnujete pozornost,“ vysvětluje. „Když ji dostává za scénu v obchodě, velmi rychle pochopí, že to funguje.“
Potřeba rodičovské pozornosti přitom podle odborníka nekončí ani v dospělosti. „Kolik let je pozornost potřeba? Do smrti,“ říká Zikmund s nadsázkou. Rozdíl je jen v intenzitě. Zatímco malé dítě potřebuje přímou a častou pozornost, dospělý potomek ocení spíš zájem, pochvalu nebo podporu. „Pozornost je katalyzátorem sebevědomí, sebeúcty a sebelásky. Když jí dítě dostane dost, jednou už nebude potřebovat neustálé potvrzování zvenčí.“
Jednoduchá otázka pro rodiče
Psychoterapeut nabízí rodičům jednoduchý test. „Zkuste si představit rande, na kterém ten druhý celou dobu kouká do mobilu a vy čekáte, až se na vás podívá,“ říká. Kolik takových schůzek by většina lidí absolvovala? „Jednu,“ odpovídá nejspíš za nás za všechny. Jenže právě takovou situaci podle něj některé děti zažívají každý den.
Více o tématu se dozvíte ve čtvrté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství
Doporučujeme
reklama
Kdo je Martin Zikmund?
Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
