„Po kom to dítě je? Jasně, že po vás!“ V čem jsme dětem vzorem, aniž si to uvědomujeme

V neděli 1. června oslavíme Den dětí – a ten bychom měli věnovat především lásce k našim dcerám a synům. Věnujte jim svůj čas naplno, vezměte je na místo, kde se jim bude líbit, vymyslete aktivity, které je budou bavit, a dopřejte jim radost v podobě oblíbených dobrot. A pokud během dne zazlobí, budou odmlouvat nebo si postaví hlavu, než je za to pokáráte, zkuste se zamyslet nad tím, po kom to asi mají. Možná totiž dojdete k překvapivému prozření – že po vás.

Každé gesto, povzdech, reakci odkoukávají děti od nás – a právě v tom spočívá síla rodičovského vzoru. Můžeme je naučit zdravé návyky, ale i ty škodlivé, které budou dělat automaticky. Odkoukají od nás způsob, jakým komunikujeme s jinými lidmi. Stejně tak je můžeme nevědomky učit empatii a laskavosti, ale také vzteku a agresivitě. Děti jsou naším zrcadlem a je třeba to brát v potaz.

Zdravý životní styl začíná doma

Ruku na srdce – kolikrát jsme po dětech chtěli, ať si dají jablko místo sušenky, zatímco jsme sami hladově snědli fast food po cestě z práce? To, co my vnímáme jako drobnosti, může být pro děti zásadní. Dětské oko je v těchto věcech nemilosrdné a vidí i to, co my sami už ani nevnímáme. Jestli víkendy trávíte aktivně venku, nebo doma na gauči u Netflixu. Nebo jestli jíte společně, či každý zvlášť s mobilem v ruce. Přesně z takových drobností si děti skládají obrázek o tom, jak vypadá „normální život“. Zkusme proto potomkům ukazovat, že sport je přirozenou součástí života a že jídlo není jen zdroj energie, ale i příležitost trávit spolu čas. Budou si tak budovat vztah ke zdraví přirozeně.

Za riziko závislosti u dětí často můžeme my sami

Tak, jako se od nás děti učí to dobré, stejně tak od nás přebírají i to špatné. Někdy to může mít i negativní dopad na jejich zdraví, především pokud jde o různé závislosti – ať už se jedná o sociální sítě, alkohol nebo cigarety. Když dítě vidí, že doma všichni stále koukají do obrazovek, považuje to za normální. Stejně jako když se rodinný den neobejde bez krabičky cigaret – to všechno dítě vnímá jako normu. „Funguje zde psychologický princip tzv. observačního učení (učení nápodobou), kdy je rodič pro dítě vzor a dítě napodobuje jeho chování. Některé studie uvádí, že děti z kuřáckých rodin mohou mít až 3x vyšší pravděpodobnost, že budou kuřáky v dospělosti oproti dětem z nekuřáckých rodin,“ varuje adiktolog Adam Kulhánek. 

Ukažte, jak správně komunikovat

Komunikace v rodině je jako počasí. I když si myslíme, že dítě není součástí rozhovoru, vnímá úplně všechno – tón hlasu i hádky za zavřenými dveřmi. Rodiče jsou pro děti největší školou mezilidských vztahů. Právě podle nich si skládají vlastní „komunikační výbavu“ a učí se mluvit o pocitech, omluvit se nebo vyjádřit nesouhlas bez křiku. Pokud ale místo klidné komunikace přicházejí výbuchy hněvu nebo naopak tichá domácnost, dítě si odnese vzorec, že problémy se neřeší – jen se přetrpí.

Některé domovy jsou plné křiku, jiné až příliš tiché. A ani z jednoho si dítě neodnese zdravý vztah ke konfliktu. „Určitě není dobrým řešením, snažit se tvářit, že problémy a konflikty neexistují. Je třeba dětem ukázat, že i rodič má emoce a dokáže je kultivovaně ventilovat,“ vysvětluje psycholožka Tereza Hodycová. Umění naslouchat, přiznat chybu, vymezit si hranice a nebát se konfliktu – to jsou dovednosti, které dítě nevstřebá z knížek, ale z každodenní reality domova.

Učme své potomky empatii i laskavosti

Děti moc dobře vnímají, jak se chováme k lidem kolem sebe – k prodavačce v obchodě, k sousedovi, k prarodičům. Vidí, jestli pomáháme druhým, jestli se zastavíme, když někdo potřebuje podržet dveře, nebo pustíme sednout starého člověka v tramvaji. Laskavost se nedá naučit příkazem, ale tichým příkladem. Až budete příště své ratolesti napomínat, aby pozdravili nebo poděkovali, myslete na to, že důležité jsou vaše činy, ne slova. Nakonec je právě tohle největší motivací pro rodiče být lepším člověkem každý den, ne kvůli sobě, ale proto, že za námi někdo malý a důvěřivý kráčí ve stejných stopách.

Sebevědomí dětí jako zrcadlo toho našeho

„Budování sebevědomí dítěte se odvíjí od vývojových potřeb přijetí a autonomie – obojí v rovnováze a zdravém poměru. Děti se učí také nápodobou a velmi brzy zjistí, od čeho se odvíjí sebevědomí rodiče – zda od výkonu, vnějších úspěchů či vnitřní vyrovnanosti. Důraz na pocit bezpečí v domácím prostředí i budování v nitru je naprostý základ,“ radí Tereza Hodycová.

Pokud se budeme my sami hodnotit a oceňovat jen podle výsledků, bude mít i naše dítě pocit, že bez jedniček, medailí a diplomů bude k ničemu. Ukažte mu, že v sebe věříte a máte se ráda, stejně tak dejte i dítěti najevo, že má vaši podporu. Z toho pak vyplývá jeho sebedůvěra. Pokud bude rodič sebe nebo jeho neustále kritizovat – byť v dobré víře, začne pochybovat o své hodnotě.