Ivan Trojan: Pořád hledám rovnováhu

 

Myslím, že už to máme vybalancované. Klára ví, že se o mě může opřít, že když bude potřebovat, postarám se o děti, vyperu, obléknu je. Samozřejmě mně to trvá jednou tolik času, ale pokud nepracuju, snažím se jí pomáhat. Její spokojenost a rovnováha jsou pro mě důležité, protože pak je v rodině větší pohoda. To neznamená, že se nám to pořád daří. Na ženské mysli nás muže pořád něco zaráží a vyráží nám dech. 

 

Nedávno jsem viděl dívku, měla obrovské štekle, kraťásky natěsno a takovou hlubokou loknu. Šla po ulici, co tři metry si potáhla ta kaťátka, srovnala štekle a musela nahodit patku. Koukal jsem se na ni, v jejím výrazu byla vidět nasranost, úplně jsem si uměl představit, jak přijde na rande a řekne tomu dotyčnému, jdi už do prdele. Zaráží mě, když vidím takové modely, holky si vezmou těsnou sukni, ona jim leze pořád nahoru. Zápasí s takovými prkotinami, říkám si, tolik energie musí zbytečně odletět. 

 

Zásadně. Zápasím s ní, mluvím o ní proto, že je můj problém. 

 

Žiju dva životy, sportovní a umělecký. Ten umělecký je dost nezdravý, ten sportovní naopak. Jde právě o to, dát jim rovnováhu a skloubit se životem rodiny. 

 

Taky jsem se na něj nejdřív díval skrz prsty, ale žena cvičí ve studiu My Pilates a moc si to pochvaluje, tak jsem tam nakonec taky zašel, a vidíte – chodím tam už skoro sedm let. Už jsem tam potkal asi čtyři muže.

 

Někdy mám výčitky, že jsem například s rodinou, ale měl bych být sám se sebou, protože já zrovna potřebuju nabrat, abych pak mohl zamakat v rodině. Nejvíc šidím ne práci, sport nebo rodinu, ale sebe. 

 

O tom si se ženou hodně povídáme, v tom jsme se potkali – v odpovědnosti vůči někomu, něčemu, občas si uvědomíme, že jsme opravdu někoho zanedbali. Ale to by se člověk uvyčítal. 

 

Dá se s tím pracovat, ale asi ne úplně vymýtit. U Kláry to vede až k lehké sebedestrukci: ještě udělám tohle a tohle… Říkám jí stop, zastav se, buď to nebude, nebo to bude zítra, ale je to posedlost. Říká mi, že z toho má dobrý pocit. Já na to, ty máš dobrý pocit, ale tvoje tělo odchází, a když zlikviduješ tělo, může zastávkovat i duše. 

 

Říkám pozor, abychom mohli dělat věci ven, musíme nejdřív udělat všechno dobře doma. Když budeme nejdřív dělat věci ven a doma se nám to rozpadne, ze života bude peklo. Máme čtyři děti, jsme velká rodina, to je naše hlavní investice. My s Klárou si proto musíme vždycky najít čas na to, abychom mohli být spolu, abychom spolu mohli mluvit.