Dobrá (výchovná) rada nad zlato

Dana Bérová, podnikatelka:
Ač jsem obvykle racionální, klidná a rozvážná, při výchově se nedá vyhnout emocím, spolehlivě mě rozčílí, když vidím u synů své vlastní slabosti a chyby. Staršího syna, dnes osmnáctiletého, jsem se snažila vychovávat podle receptu svých rodičů, kteří tvrdili, že důvěra zavazuje. Trvala jsem na tom, že je třeba říkat pravdu a držet slovo. Taky mi záleží na tom, aby děti prosily, děkovaly a zdravily. Moje babička říkala, že slušnost a dobré způsoby jsou základem sebevědomí, a platí to dnes, stejně jako před šedesáti lety. U mladšího, dvouletého syna bych se sice moc ráda řídila pravidlem, že děti potřebují řád, ale kvůli tomu, že si s ním chceme užít každou chvilku, se občas stane, že zcela „neřádně“ v jedenáct večer tančí na bigbít a pak vyspává do deseti.

Kristýna Frejová, herečka:
Svou dceru vychovávám jako maminka Iris z Dášeňky neboli „jak mi matka příroda velí“. Řídím se intuicí i vzhledem k tomu, že moje maminka, které bych se ráda občas na něco zeptala, už tady není. Ona mě vychovávala v pravdě v důvěře a o totéž se snažím i já... Někdy slýchám poznámky o tom, že jsem ke své dceři zbytečně otevřená, že jí vysvětluju věci, kterým ještě nemůže rozumět. S tím nesouhlasím, myslím, že děti přijdou vždycky s tím, s čím mají přijít, a když to zamluvíme, ztrácejí pak důvěru se ptát.

Markéta Mališová, ředitelka Centra Franze Kafky:
Jednou mi kustodka v galerii, paní Votrubová, řekla: „Když ho chcete uhodit, pohlaďte ho.“ Na to jsem si vzpomněla, hlavně když byl syn v pubertě. Jinak jsem nikdy děti moc nevychovávala, a když, tak spíše demokraticky. Říkala jsem: „Nevadí, že ti hrozí čtyřka z češtiny. V Šroubárnách Libčice stále mají volno u pásu.“ Chtěla jsem, aby se uměly v životě samy o sebe postarat, ale přitom věděly, že až bude nejhůř, mají mámu a tátu.

Helena Dařbujánová, designérka a architektka:
Osvědčilo se mi umožnit dětem, aby se mohly věnovat svým zájmům a aby se mohly najít. A nabádat je, že je důležité pozitivně myslet, i když to zní jako klišé.

Kateřina Cajhamlová, lékařka:
Děti jsem nechala, aby samy prozkoumávaly svět v bezpečných podmínkách. Byla jsem jim nablízku, ne za zády. Chtěla jsem, aby si vybíraly oblečení podle své nálady a vkusu, byly schopné uvařit si jídlo, vyprat, vyžehlit, uklízet si pokoj, vybrat si kroužky i střední a vysokou školu... Měla jsem jen poradní hlas.

Markéta Hrubešová, herečka:
Jsem důsledná, snažím se nastavit určité mantinely, které dodržuji. Dbám na denní režim, už od miminka. A vysvětluji a odpovídám na všechny otázky, dávám najevo své city, ale taky to, že někdy něco zkrátka nevím.