Příručky o vztazích nemám ráda. Nevěřím na žádné univerzální rady ani na to, že muži jsou z jiné planety než ženy. Jedna taková kniha se nám na holčičím večírku postarala o bujarou zábavu. Zpětně jsme ale musely uznat, že některé teze vážně fungují.
Začalo to tím, že Pavlína náhodně vytáhla z knihovny knihu Když jde o muže od Davida Deyda s podtitulem ‚Příručka pro milující ženy aneb jak porozumět svému muži‘. Má ji v knihovně Lucie, o ní všechny víme, že si podobné knihy občas ráda přečte. Už jsme byly rozjeté, a tak jsme knihou s ironickými úšklebky začaly listovat. Zuzana se smála, když Táňa předčítala o tom, jak trávíme příliš času ve společnosti mužů, a tím potlačujeme svou sexuální energii i vášeň ve svém milostném vztahu. Ale smát jsme se přestaly nad kapitolou ‚Neměla bych svému muži říkat všechno, co mám na srdci?‘. Protože jsme si všechny ověřily, že umění komunikace v dlouhodobých vztazích chce jistou diplomacii. Občas na to zapomínáme, a tak si tuhle kapitolu budu připomínat co nejčastěji. Nemáme mužům říkat, co mají dělat, ale jak se cítíme.
Někdy není přiměřené říkat mu, co má dělat, pokud máte v úmyslu udržet ve vztahu sexuální polaritu a přitažlivost. Jak muži říct, co má dělat, aniž byste použila svou mužskou energii? Povězte mu o svých pocitech. Zkuste říct: „Je mi zima“ místo „Prosím tě, přilož do kamen.“ Nebo: „Jsem unavená“ namísto „Pojďme už domů.“ Zkuste říct: „Jsem z toho nervózní“ místo „Tenhle obchod nedělej.“ Otevřete dveře pomocí pocitů. Když ho necháte, aby se rozhodl podle svého, dovolíte mu být nadále nositelem mužské energie. A bude se chtít i nadále chovat jako muž.
Knihu Když jde o muže vydalo nakladatelství Synergie (stojí 289 Kč).
Hana Dvorská: Konec manželství mě hrozně sejmul, pomohla mi nová láska
