Každý rok 16. října slaví pekaři i milovníci dobrého jídla Světový den chleba a pečiva. Tento svátek jedné z nejstarších potravin lidstva připomíná nejen hluboké kulturní dědictví a mistrovství pekařského řemesla, ale také celosvětový boj proti hladu. Nahlédněte s námi do fascinující historie chleba a upečte si vlastní voňavý bochník domácího kmínového podle dnešního receptu.
Světový den chleba založila v roce 2006 Mezinárodní unie pekařů a cukrářů (UIBC). Pekaři se tímto svátkem cíleně přihlásili k 16. říjnu 1945, kdy Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) vyhlásila tento den jako den boje proti hladu. Světový den chleba tak připomíná důležitost správné a vyvážené výživy a potřebu zajistit jídlo pro všechny. V mnoha zemích, včetně České republiky, se tento den slaví formou odborných konferencí, osvětových akcí, speciálních dnů v pekárnách, ochutnávkami, setkáváním pekařů a často také charitativními aktivitami pro zranitelné skupiny.
Třicet tisíc let staré nálezy v Evropě odhalují zbytky škrobu na skalách, kde lidé používali kameny k drcení kořenů rostlin, které následně vařili nad ohněm. Od počátků lidstva jedli naši předkové syrová obilná zrna. Kolem roku 10 000 př. n. l., s úsvitem neolitu a rozšířením zemědělství, se pravděpodobně začalo s pečením skutečného chleba. Lidé se naučili primitivní mouku z pražených či sušených zrn míchat s vodou a připravovat první husté kaše. Ty pak pekli přímo v ohni nebo na rozžhavených kamenech, čímž vznikalo pevné těsto. Za kolébku kynutého chleba považujeme starověký Egypt, pověstný jako „obrovská sýpka starověku“. Slavný historik Hérodotos zmiňuje, že starověcí Egypťané chléb hnětli nohama, což se v mnoha oblastech Evropy používalo až do začátku dvacátého století. Zcela výsadní místo v dějinách gastronomie si chléb vysloužil u starověkých Řeků. Řečtí mořeplavci přivezli z Egypta mouku a pečení chleba se v jejich domovině stalo skutečným uměním. Mezi řeckými městy panovala nelítostná soutěž o to, které z nich vyrábí nejlepší chléb. Athény se například chlubily Theariem, svým nejvyhlášenějším pekařem.
Slavný lékař Hippokrates zmiňuje různé druhy chleba z pšeničné mouky – s kváskem či bez něj, s otrubami, medem, sýrem, olejem, mákem či sezamovými semínky. Nedostatek pšenice však znamenal, že pšeničný chléb jedli hlavně lidé s vysokým společenským postavením, na rozdíl od běžných lidí, kteří se museli spokojit s chlebem ječným. Římané se později učili od pekařského umění Řeků a budovali výrobu chleba na řemeslném základě, o čemž svědčí mnoho pekáren nalezených pod lávou Vesuvu v Pompejích. První organizované pekárny se v Římě objevily za císaře Trajána v letech 97 až 117 n. l. S nástupem křesťanství získal chléb zásadní duchovní rozměr. V modlitbě Otčenáš se objevuje prosba o chléb vezdejší a při Poslední večeři Kristus chlebu požehnal a přirovnal ho ke svému tělu. Úcta lidí k dennímu chlebu, který se nikdy nevyhazuje, ukazuje jeho důležitost v náboženské víře i běžném živobytí. V mnoha kritických historických obdobích, jako tomu bylo během Římské říše nebo Francouzské revoluce, byl chléb úzce spojen s politickými a sociálními hnutími. Jeho cena totiž přímo regulovala vztah mezi lidovými vrstvami a státní mocí.
České slovo chléb je obdobné ve všech slovanských jazycích. Vychází z praslovanského základu, který byl v dávné minulosti převzat ze starogermánského výrazu hlaiba. Příběh českého chleba se začal psát již v mladší době kamenné, kdy první zemědělci pekli na rozpálených kamenech jednoduché nekvašené placky z drceného obilí a vody. Skutečný zlom však přinesl až objev přirozeného kvašení a stavba prvních hliněných pecí. Ty nejstarší na našem území – nalezené ve vyhlášené neolitické lokalitě Bylany u Kutné Hory – pocházejí z období kultury s lineární keramikou, tedy přibližně z let 5 500–5 000 př. n. l. Ve středověku se chléb stal naprostým základem stravy a s rozvojem měst ve 13. a 14. století se pečení přesunulo z domácností do rukou pekařských cechů. Čeští pekaři se stali váženými měšťany a kvalita jejich tradičního, typicky nakyslého žitno-pšeničného kváskového chleba byla přísně kontrolována. Zásadní zvrat přineslo 19. století, kdy průmyslová revoluce zavedla mechanizované velkopekárny. Tradiční kvásek často nahradilo rychlejší pekařské droždí a žitnou mouku vystřídala bílá pšeničná. A voňavému chlebu s křupavou kůrkou zůstáváme věrní. Přibližně 700 tuzemských pekáren dnes denně upeče kolem 1 milionu bochníků. Pokud ovšem patříte k příznivcům domácího chleba, máme pro vás recept na výborný kmínový (podle Toprecepty.cz).
Do vlažné vody dáme cukr, rozdrobíme droždí a necháme ho zmladit. Do mísy nasypeme mouku, sůl, kmín a promícháme. Přidáme olej a kvásek z vody a droždí. Vypracujeme hladké těsto, přikryjeme je utěrkou a necháme na teplém místě kynout asi 45 minut. Pak těsto propracujeme a vytvarujeme z něj bochník. Na plech s pečicím papírem položíme bochánek a necháme přikrytý utěrkou opět kynout, asi 30 minut. Předehřejeme troubu na 225 °C, bochánek na povrchu třikrát nařízneme ostrým nožem, potřeme vodou (nebo rozšlehaným vejcem) a posypeme kmínem. Dáme péct do spodní části trouby na 15 minut, potom teplotu snížíme na 200 °C a dopečeme asi 35 minut.
.jpg)
