Barevné listí šustí pod nohama, vzduch voní jablky a kouřem. A vy byste nejradši ten okamžik zastavili. Jde to. Podzim se dá uchovat. Ne v lahvi, ale mezi stránkami. Stačí pár květin, listů a trochu trpělivosti. Herbář není jen školní úkol, ale i malý zázrak, který vám dovolí podržet přírodu dřív, než se uloží k zimnímu spánku.
Každý rok se kolem nás opakuje stejný zázrak. Stromy se převlékají do ohnivých šatů, tráva voní jinak a i obyčejné pole má v sobě zvláštní klid. Právě teď je čas vyrazit ven a nasbírat kousky té pomíjivé krásy. V herbáři se z nich stane něco, co neuvadne. A přitom to zvládne úplně každý – bez drahých pomůcek, bez kurzu floristiky, jen s chutí tvořit. Herbář se nerodí za stolem, ale venku, tam, kde to voní hlínou a spadaným listím. Vybírejte jen zdravé, suché rostliny. Ne ty po dešti nebo zapařené v trávě. Ideální chvíle je ráno, když už oschne rosa. A pokud narazíte na rostlinu, kterou neznáte, připište si místo, kde jste ji našli. Za rok už možná nebudete vědět, jestli rostla za stodolou, nebo u cesty ke kapličce. Nasbírané kousky domů noste v papíru, ne v igelitu. I drobný květ potřebuje dýchat.
Naši dědové měli své způsoby. Stačila stará encyklopedie, savý papír a trpělivost. Rostliny se vložily mezi dva listy, zatížily se knihou a nechaly v klidu vyschnout. Každých pár dní se papír vyměnil, aby nezvlhnul. Tak se rodily herbáře, které vydržely desítky let. Kdo chce výsledek dřív, může sáhnout po starém triku: květ vložte mezi papíry a krátce přežehlete na nízkou teplotu bez páry. Barva se zachová a tvar zůstane. Jemné rostlinky jako jetel nebo sedmikráska jsou suché za pár dní. Bylinky s pevnějšími listy, třeba máta nebo šalvěj, potřebují týden. A růže či hortenzie klidně i dva. Kdo má trpělivost, bývá odměněn nejvíc: barvy zůstanou syté, lístky křehké, ale nerozpadlé.
Když jsou rostliny suché, začíná tichá radost z tvorby. Použijte tvrdší papír, nejlépe bez kyselin, aby květy nezežloutly. K připevnění postačí kousek pásky nebo kapka lepidla v rozích. Každý list doplňte o pár slov: název rostliny, datum, místo. Možná to zní formálně, ale za pár let zjistíte, že právě tahle slova z vašeho herbáře dělají kroniku dní, které už se nevrátí. Herbář nemusí být jen o vzpomínkách. b i pro vůni a užitek. Levandule, tymián nebo meduňka potěší v čaji, ve vaně i ve skříni. Zavěste je hlavou dolů na suché místo mimo přímé slunce a nechte pomalu vyschnout. Když se začnou lámat mezi prsty, máte hotovo.
Největším nepřítelem herbáře je vlhkost a přímé světlo. Nevystavujte ho na parapet, i když to láká. Barvy by rychle vybledly. Kdo chce svůj herbář ochránit na dlouhá léta, vloží listy do průhledných obalů nebo je nechá zalaminovat. A nikdy nesušte rostliny v novinách – tiskařská barva se obtiskne. Když se člověk sklání k zemi, aby natrhal květ, zpomalí. Přestane přemýšlet o všem, co musí. A prostě jen vnímá, jak voní tráva a jak křehce šustí list. Tvořit herbář je tichá radost, návrat k dětství, kdy čas plynul jinak. Až ho za pár let otevřete, ucítíte vůni léta a uslyšíte v hlavě to stejné šustění, které vás kdysi přimělo zastavit se.
Zdroj: autorský článek
autorský článek
79 Kč
79 Kč
84 Kč
