Hledáte rychlé, syté a voňavé letní jídlo? Vyzkoušejte nové, doměkka uvařené brambory opéct dokřupava s přísadami podle dnešního receptu. Než se brambory uvaří, můžete si zkrátit čekání čtením zajímavostí o této fascinující plodině.
Když připravujeme brambory k obědu, málokdy přemýšlíme nad tím, jaký gastronomický fenomén držíme v ruce a jak složitá byla jejich cesta na náš stůl. Jejich původní domovinou je nehostinná náhorní plošina kolem jezera Titicaca v Peru, v nadmořské výšce 3 800 metrů. Zdejší indiáni kmene Aymara začali první jedlé odrůdy pěstovat už před 4 500 (podle některých odhadů až 9 000) lety. V divoké přírodě sice existuje přes 160 druhů brambor, ale většina z nich je kvůli jedovatým alkaloidům nejedlá. Pro předkolumbovské kultury byly brambory posvátné. Inkové dokonce odvozovali časové jednotky od doby potřebné k uvaření hrnce brambor a sušené hlízy dávali mrtvým do hrobů na dalekou cestu.
Přesné stanovení doby a způsobu rozšíření brambor do Evropy je stále předmětem diskusí. Pravděpodobně však byly v druhé polovině 16. století nejdříve přivezeny do Španělska z Kolumbie nebo Peru a nezávisle na tom také do Anglie. Evropané se však brambor dlouho báli. Považovali je za pohanské, nečisté a zdraví škodlivé. Ve Francii se dokonce věřilo, že konzumace brambor vyvolává malomocenství a jejich pěstování ničí půdu. Zpočátku tak sloužily jen jako okrasné rostliny v zahradách šlechticů, popřípadě jako exotický lék.
Zlom nastal až s příchodem válečných útrap. Brambory měly oproti obilí obrovskou výhodu – rostly pod zemí, takže i když po nich přešla vojska, zůstaly netknuté. Ve Francii se o změnu názoru na brambory a jejich rozšíření zasloužil lékárník Antoine Parmentier, kterého během sedmileté války zajali Prusové a krmili ho výhradně bramborami. Parmentier díky tomu přežil a po návratu domů zasvětil život propagaci brambor. Přesvědčil krále Ludvíka XVI. a vymyslel geniální lest. Král mu věnoval pole u Paříže, které přes den ostentativně hlídala ozbrojená vojenská stráž. To vzbudilo zvědavost místních sedláků. Vojáci v noci záměrně hlídky opustili a farmáři v domnění, že jde o nesmírně cenné zboží, brambory kradli a sázeli na svých polích.
Do Severní Ameriky brambory paradoxně putovaly oklikou z Evropy. V roce 1613 je Angličané poslali na Bermudy, odkud se dostaly do Virginie. Skutečný boom tu ale zažily až díky Thomasi Jeffersonovi, který si během svého působení ve Francii oblíbil tamní způsob přípravy hranolků. V Čechách se brambory uplatnily až v polovině 18. století jako hlavní potrava chudých lidí. Vyřešily do té doby závažný problém hladomoru a rychle se přicházelo i na další způsoby jejich využití – nahradily žito v lihovarech a začaly vznikat první škrobárny. Na celém světě se dnes ročně vyprodukuje více než 320 milionů tun brambor. V roce 1995 se brambory staly dokonce první rostlinou vypěstovanou ve vesmíru v rámci společného projektu NASA a University of Wisconsin. Z podivné, obávané hlízy z jihoamerických And se během půl tisíciletí stala strategická surovina, která zachránila Evropu před hladomory a pomohla vybudovat moderní svět. Dnes si díky tomu můžete připravit například skvělý letní oběd z nových brambor podle receptu z Toprecepty.cz.
Brambory důkladně omyjeme kartáčkem a vložíme do hrnce s osolenou vodou. Uvaříme je téměř doměkka. Poté je slijeme, necháme krátce zchladnout a podle velikosti překrojíme na poloviny. Menší necháme vcelku. Slaninu nakrájíme na menší kousky. Jarní cibulku očistíme a nakrájíme na kolečka. Bylinky omyjeme a otrháme. Na pánvi rozehřejeme máslo s olejem. Přidáme slaninu a opékáme ji, aby pustila tuk a lehce zezlátla. Přidáme brambory a za občasného promíchání je opékáme, dokud nezačnou zlátnout a vytvářet křupavou kůrku. Dáme bylinky, osolíme, opepříme a lehce posypeme mletou paprikou. Krátce promícháme a stáhneme z plotny. Přendáme na talíř. Na horké brambory rozložíme kousky hermelínu, posypeme strouhaným sýrem a přidáme rozkrojené vejce. Nakonec posypeme jarní cibulkou a ihned podáváme se salátem nebo samotné.
