Z tekuté „biolády“, uvařené v bývalé celnici na kopanickém pomezí, vyrostl Koldokol – malá rodinná manufaktura, která vrací staré odrůdy zpět do krajiny Bílých Karpat a lidem do sklenic džem bez jediného krystalku cukru. Libor a Hana dokazují, že když mícháte ovoce i život srdcem, stačí kotel, pár přátel a hodně odvahy.
„Na začátku byl nápad vysadit ovocný sad v eko režimu a vrátit staré odrůdy vysokokmenných jabloní do Bílých Karpat,“ vypráví Hana, polovina zakladatelského dua Koldokol. Psal se rok 2009 a s partnerem Liborem řešila zcela praktickou otázku: Co se zbylým ovocem, když moštárna bere jen jablka? Výsledek? Džem bez přidaného cukru. „Bioláda byla v té době v Česku takové jednorožčí zvíře,“ směje se Hana. Sladit ji začali odpařenou jablečnou šťávou – a první borůvková várka dopadla docela řídce. „Trochu jsme laborovali se zahušťovadly, takže to byla spíš tekutá bioláda,“ přiznává.
Mít vlastní značku potravin dnes zní hezky, ale cashflow realita by vydala na samostatnou sérii. „Neustálý nedostatek peněz na rozvoj byl dlouho náš denní chleba,“ popisuje Libor. Přidejte malé děti a permanentní multitasking matky-podnikatelky. „Učila jsem se být plně s dětmi a zároveň uřídit firmu. Nad vodou nás drželo vědomí svobody – že si můžeme dělat věci po svém,“ doplňuje Hana. Dnes mají v šuplíku víc nápadů než volných palet ve skladu. „Musíme se spíš krotit," říká Hana. Vzoreček je jasný: nápad → série ochutnávek → vymazlená chuť → etiketa a bio certifikace. Hotovo.
Koldokol razí staromilský model: ruce místo pásu. „Vše házíme do jednoho kotle, jen zahřejeme na pasterizační teplotu – nevaříme. Pak zaměstnanci ručně plní každou sklenici a zavírají víčko,“ popisuje Hana. Výhoda? Chuť. „Ovoce nepřevařujeme, takže si nechá aroma i barvu. Sedlina v šťávě je pro nás známka poctivosti, ne závada,“ vysvětluje Libor. Nad kvalitou bdí HACCP a pravidelné rozbory SZPI, ale jádro je jednoduché: dodržuj stoletím prověřené postupy a nic se nepokazí.
Bílé Karpaty nejsou pouze kulisa; jsou DNA značky. „Sídlíme v bývalé celnici přímo na hranici se Slovenskem, nad námi se zvedají kopce Žítkové,“ líčí Libor. Romantika? Ano. Ale taky covidové kontroly, dezinfekce kamionů kvůli slintavce a tvrdý život kopaničářů za války. „Nechceme VIP produkt, ale kvalitní dobrotu, kterou si může dovolit každý,“ zdůrazňuje Hana. Autenticita táhne – stejně jako parta podobně střelených sousedů. „Spojili jsme se v projektu ZazijBileKarpaty.cz. Je fascinující, kolik tu žije tvořivých lidí,“ dodává.
Firemní motto funguje dvojitě. „Jednak jsou naše výrobky prostě dobré. A pak věřím, že každý má v sobě něco dobrého – jen je to někdy zasypané balastem,“ říká Hana. Recept doporučuje jednoduchý: míň scrollování, víc ticha a procházek. Co bude dál? Žádné megalomanské továrny. „Priorita není růst za každou cenu, ale život – čas s dětmi, cestování, tanec. Chceme zdravý balanc: přinášet novinky, ale neztratit lidský rozměr,“ shrnuje Libor.
Podnikání je pro nás cesta osobního rozvoje. Vždycky existuje volba – dělat to srdcem.
Pokud hledáte tajný tip, sáhněte po zázvorových shotech. „Když na mě něco leze, pár panáků denně to zvrátí. Malý zázrak,“ usmívá se Hana. Ideální den? Dlouhé ráno, brunche na staré chalupě v Krhově. „Nazvali jsme ji Ústraní. Člověk tam zapomene, že existuje čas,“ popisuje. A aby se o klid podělili, nabízejí chalupu k pronájmu. Kdyby měl Koldokol vlastní soundtrack, Hana neváhá: „Don’t Worry, Be Happy od Bobbyho McFerrina.“ A přesně tak jejich džemy chutnají – jako písnička, co vás postaví na nohy a připomene, že to dobré je vážně uvnitř.
Koldokol
