Ženský princip aneb tři kamarádky, které se rozhodly pro společnou tvorbu

Adéla Lipár Kudrnová je žena mnoha dovedností – počínaje interiérovým designem přes tvorbu lifestylového magazínu až po marketingovou komunikaci tiskárny H.R.C. v Litomyšli. Právě tam, ve zdejším muzeu, objevila kouzlo starých kovových a dřevěných tiskařských štočků. a napadlo ji, zdobit jimi lněné šaty. Vybrala si ty, které šije pod značkou Julie Tereza Hošková. Poslední z trojice, Míla Gloserová, je profesí učitelka výtvarné výchovy a už nějaký čas tiskařské techniky propojuje s výtvarným uměním.

Len a tisk

„Štočky jsou inspirativní záležitostí s kouzlem starého řemesla. Tady v muzeu jich mají díky sběratelské vášni majitelů opravdu nepřeberné množství. Od písmen všech typů a velikostí přes grafické tvary až po motivy, kterými se v minulosti ilustrovaly kramářské písně,“ vysvětluje Adéla, proč ji i Mílu momentálně nejvíc baví zabývat se právě jimi. Navíc ona sama velmi ráda vyšívá. Naučila ji to babička, když byla ještě malá holka. Čas strávený s vyšívacím kruhem v jedné a s jehlou v druhé ruce je pro ni teď v dospělosti příjemnou relaxací, během níž mohou vznikat věci, kterými ráda dělá radost sobě nebo svým blízkým. „Když jsme s Mílou začaly tisknout na látku, hned mě napadlo, že by bylo zajímavé razítko ještě dotvořit výšivkou,“ směje se Adéla. A jak jejich originální oděvy vznikají? Tady do procesu vstupuje Tereza, která říká: „Namaluju si, jak si budoucí šaty představuju. Vytvořím střih a opatřím látku, což je jeden z největších oříšků celého procesu, protože sehnat lněné plátno, z něhož s českými švadlenami šijeme, je velmi náročné.“ Len, který lidé uměli zpracovávat pravděpodobně zhruba už před deseti tisíci lety a jehož pěstování a zpracovávání pro textilní účely má na našem území předlouhou tradici, je dnes v Česku nedostatkové zboží. U nás se už nepěstuje a firmy, které jej zpracovávají už neexistují. Komu se tedy podaří napojit se na nějakého zahraničního výrobce, může si gratulovat.

Staré řemeslo moderně

Adéla s Mílou to mají zdánlivě jednodušší. Od Terezy dostanou hotové šaty, které pak zdobí razítky. „Vyzkoušely jsme snad všechny druhy barev na textil, abychom nakonec zůstaly věrné klasickým tiskařským barvám. Ty se po testování – několikerém praní – ukázaly být nejvíc odolné a trvanlivé,“ říká Adéla a pokračuje: „Jedna z nás pak musí vždycky mít čisté ruce. Jsem to většinou já, protože ukazuju Míle, kam má umístit razítko – a to jde zpravidla jen jednou. Nezmařit jedním chybným krokem všechnu předchozí práci, to je velká zodpovědnost,“ směje se. Motivy vybírá podle toho, jestli právě tvoří šaty pro děti nebo pro dospělé. Poté, co barva zaschne, obvykle u Gloserů na půdě, přichází opět čas pro Adélu, která šaty dotváří ještě výšivkou. Vše přitom začalo nevinně. „ Když jsme měly hotové první šaty, Adéla navrhla, ža by bylo fajn předvést je na Designbloku,“ říká Míla a Adéla hned dodává: „Jedny šaty by ale neměly smysl, tak jsme udělaly kolekci, což už bylo náročnější. Hodně nás tlačil čas, ale nakonec jsme všechno stihly.“ Jejich kolekce pěti dámských modelů nazvaná IKONY byla na dvacátém ročníku Designbloku jednou z nejvíc obdivovaných. A jestli vás zajímá, kde můžete modely tohoto dámského tvůrčího tria vidět, podívejste se na Lemarket.cz

Galerie: Galrie: Lněné šaty s potiskem

8 fotek 9 fotek