Keramika v Česku není jen hezký talíř na chalupě nebo hrnek po babičce. Je to řemeslo, které se dědí po staletí, formovalo celé regiony a dodnes má překvapivě silné místo v každodenním životě. Stačí se rozhlédnout po kuchyni nebo kolem kamen na chalupě a najdete originální české kousky.
Keramika člověka provází od chvíle, kdy se usadil a přestal jen putovat krajinou. Nádoby na vodu, jídlo, zásoby. Kamna, kachle, dlažba. V českých zemích se k tomu přidaly ideální podmínky. Kvalitní jíl a kaolín, šikovní řemeslníci a obchodní cesty, které umožnily keramiku prodávat daleko za hranice regionů. Z obyčejného hrnčířství se postupně stala tradice, na kterou jsme právem hrdí.
Některá města si bez keramiky už ani neumíme představit. Stejně jako si Plzeň spojujeme s pivem, Beroun, Bechyně nebo Kunštát mají keramiku zapsanou hluboko ve své historii. Právě tam se řemeslo rozvíjelo od středověku a vytvářelo osobitý styl, podle kterého se výrobky poznaly na první pohled. Hrnčíři nebyli žádní chudí koutní řemeslníci. Naopak. Patřili k váženým mistrům, jejich zboží putovalo na šlechtické dvory i do měšťanských domácností. Keramika byla praktická, ale zároveň ozdobná. A dobrý hrnčíř měl jméno stejně pevné jako jeho glazura.
Beroun patří k nejslavnějším keramickým centrům u nás. Už ve středověku se odsud vozily bohatě zdobené džbány, mísy a číše do Prahy i dál do Evropy. Typická byla červená hlína s bílými přírodními motivy, často s rostlinnými ornamenty nebo figurami zvířat. Právě berounská keramika se objevovala na královských hostinách a její kvalita byla tak vysoká, že budila i závist. Konkurence mezi hrnčíři bývala tvrdá a někdy dost drsná. Dochovaly se zprávy o přepadech na cestách i rozbíjení zboží. Keramika byla cenná a kdo ji ovládal, měl v rukou slušný byznys.
Zatímco Beroun proslul tradicí, Bechyně udělala z keramiky vzdělání a umění. Už v 19. století tu vznikla odborná keramická škola, která spojila technologii, výtvarnictví a praxi. Díky tomu se Bechyně stala místem, kde se rodili nejen řemeslníci, ale i umělci pracující s hlínou úplně jinak. Dodnes je Bechyně živým keramickým městem. Výstavy, galerie, plastiky ve veřejném prostoru. Keramika tu není muzeální exponát, ale součást každodenní kultury.
Na Chodsku vznikla keramika úplně jiná. Výrazná, malovaná, snadno rozpoznatelná. Typické květinové motivy na tmavém podkladu si lidé vozí domů jako suvenýry dodnes. Přesto je chodská keramika mladší, než si mnozí myslí. Ve větším měřítku se rozvíjela až v 19. století a její dnešní podoba se ustálila ještě později. I tak ale dokonale zapadla do lidového prostředí. Talíře, hrnky a džbány nebyly jen na parádu, ale hlavně do provozu.
Morava má v keramice podobně silné slovo. Kunštát se stal symbolem hrnčířských jarmarků, kde se tradice potkává s moderním pojetím řemesla. Právě tady se ukazuje, že keramika není jen folklor, ale živý obor, který se neustále vyvíjí. Vedle toho existují i další regionální styly, od habánské keramiky až po majoliku. Každý kraj do hlíny otiskl kus svého života, zvyků a estetiky. Když se řekne keramika, většina lidí si představí nádobí. Ve skutečnosti je keramika všude kolem nás. Kachlová kamna, obklady, dlažby, technická keramika, izolátory, stavební prvky. Československo bylo ve 20. století keramickou velmocí a výrobky z hlíny se vyvážely do světa. Rozvoj průmyslu přinesl nové technologie, školy a výzkum. Keramika se posunula od rodinných dílen k továrnám, ale řemeslný základ zůstal.
Zdroj: kudyznudy.cz, ceskyspolek.sk
Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
"
loading="lazy"
data-lazyload-status="initial"
>
