Masopust jsme již oslavili a po něm pro křesťany nastává čtyřicetidenní období půstu, které trvá od popeleční středy až do velkého pátku. Doba, která měla pro naše předky přísná pravidla. Hodování s koláči a jitrnicemi nahradil hrách, brambory a kroupy. I když o postních nedělích si mohli přilepšit, například o té první se pekly tzv. liščí preclíky.
Na první březnový den letos připadá druhá postní neděle, tzv. Pražná nebo Sazometná. Vraťme se ale ještě k neděli předchozí, které se říká Černá, neboť lidé na začátku půstu nosili černé oblečení na znamení smutku a pokání. V ten den se z domácností odstraňovaly masité pokrmy, aby nelákaly. Zároveň si to však žádalo určitou kompenzaci, a tak se pekly už zmíněné liščí preclíky. Hospodyně preclíky napekly večer a rozvěsily je na stromy po zahradě, kde je ráno nacházely děti, které věřily, že pečivo přes noc přinesla liška. Šlo o celkem klasický preclík posypaný solí nebo mákem jaké známe dnes. Zvyk byl rozšířený hlavně na Sedlčansku, Berounsku, Křivoklátsku, Rakovnicku a v okolí Plzně či Příbrami.
Větvičky ve váze ozdobené preclíky se mohou stát zajímavou zimní dekorací.
Také druhá postní neděle je spojená se specifickým jídlem, podle kterého se jí říká právě Pražná. Jedlo se pražmo, pražené nenaklíčené zrno, ze kterého se dělala též polévka praženka. Druhý název této neděle se pak odvíjel od toho, že bylo zvykem gruntovat. Uklízelo se, drhlo a bílilo a mimo to se navíc vymetaly komíny, tudíž neděle Sazometná. O třetí postní neděli si naši předci odpočinuli. Jejich hlavním úkolem bylo popřát svým blízkým zdraví. Jde totiž o neděli Kýchavou. Kýchání prý bylo na jednu stranu předzvěstí jara, věřilo se však také, že může být příznakem moru, a proto se sousedé zdravili přáním: „Pozdrav tě Pán Bůh!“ Malý oddech od přísných postních pravidel přinášela neděle Družebná. Lidé navštěvovali příbuzné a sousedy, chodilo se na námluvy, mládež se scházela na návsích a pekly se koláče družbance. Byly bohaté na náplň, často se kombinoval tvaroh a mák nebo povidla, ořechy a další dobroty.
Morana je symbolem zimy. Splétá se ze slámy a větví a obléká se do starých hadrů.
Vše pomalu spěje k páté postní neděli, která letos připadá na 22. března. Je to den, kdy se vesnice konečně loučí se zimou tím, že se symbolicky spálí nebo hodí do vody slaměná figura Morany neboli smrtky, čímž definitivně začíná jaro! Vynášení provázelo (a na některých místech, kde se zvyk dodržuje dodnes stále provází) řada rituálů. Obvykle smrtku vynášela mládež a děti a říkaly při tom různá říkadla jako například: „Přišlo jaro do vsi / kde jsi, zimo, kde jsi? / Byla zima mezi náma / a včil už je za horama / hu, hu, hu, jaro už je tu!“
Poslední postní nedělí, tedy tou, kterou začíná pašijový týden, si křesťané připomínají vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Lidé v kostelech světí kočičky (větvičky vrby jívy), které symbolizují palmové listy, jimiž byl Ježíš vítán. Posvěcené ratolesti se pak schovají až do následujícího roku, kdy se na popeleční středu spálí na popel. Šestá postní neděle je tedy neděle Květná a následuje po ní Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a Neděle velikonoční. O zvycích pašijového týdne a Velikonoc však zase až někdy příště.
Zdroj: kudyznudy.cz, charita-most.cz
Zdroj: kudyznudy.cz, charita-most.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
