V sobotu se vše připravovalo na následující velký den - Boží hod velikonoční. Večerní bohoslužba už symbolizovala přechod ze smutku do naděje, ze tmy do světla. To však neznamená, že byl přes den ve staveních klid – zametalo se, bílilo, peklo a dívky i chlapci se chystali na pondělní koledu.
Bílá sobota je den, kdy Ježíš ležel v hrobě vytesaném do skály. V kostelích je proto ticho až do západu slunce. Pak se slouží velikonoční vigilie, liturgie připomínající zmrtvýchvstání Ježíše Krista a ohlašující konec půstu. Tmu v kostelích vystřídá během obřadů světlo svící, varhany a zvonění – zvony se vracejí z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Bohoslužba začíná pálením ohně před kostelem, od kterého se zapaluje velikonoční svíce (paškál). Její součástí je křest nově pokřtěných věřících, kteří si oblékají bílá roucha. Z toho pravděpodobně vznikl název Bílá sobota. Zároveň bílá barva představuje čistotu, naději a světlo, které přichází po temnotě Velkého pátku. A souvisí i s jedním z lidových zvyků. V tento den se bílila stavení, vymetaly se pavučiny a špína novým koštětem, aby byl dům čistý na oslavy Velikonoční neděle.
Lidových zvyků spojených s Bílou sobotu bylo víc. Vymetené smetí se házelo přes hlavu, aby se v domě nedržel hmyz. Umývání studenou vodou zase zajišťovalo zdraví a dívky prý zbavilo pih. Další obyčeje souvisely přímo s velikonoční vigilií. Při prvním zvonění po tichu Velkého pátku se mělo v kapse cinkat mincemi, aby jich byl dostatek na celý rok. Magický význam měly také uhlíky z velkého ohně, který se pálil před kostelem (říkalo se mu „pálení Jidáše"). Takový posvěcený uhlík pod krovem chránil stavení před požárem a kroupami. Zároveň se oharky z jidášova ohně házely do vody, aby byla zdravá a nebo na pole, aby se zbavilo škůdců a vydařila se úroda.
Na Bílou sobotu se peče mazanec a beránek jako symboly slunce a „beránka božího“.
Podle tradice se už na Bílou sobotu pekly mazance a beránci, aby je věřící mohli nechat v neděli v kostele posvětit. Ženy a dívky také barvily velikonoční vajíčka a muži pletli pomlázky. Na hotovou pomlázku se na Bílou sobotu navázala pouze jedna bílá stuha. Ty další, barevné, dostávali koledníci až při koledě. Lidé se oblékali do nového či slavnostního oblečení a převlékaly se peřiny. Odtud pochází zvyk koupit si na Velikonoce něco nového „aby nás nepokakal beránek“. Do kostela si věřící chystali to nejlepší, co měli. Proč se ale uvádí zrovna „pokakání“ beránkem, se přesně neví. Pravděpodobně to souvisí s tím, že už od středověku bylo potřísnění exkrementy chápáno jako znesvěcení a profanace svatého (často se v tomto významu vyskytuje např. ve středověkých fraškách). Ostatně pečení beránků a mazanců, stejně jako oblékání do nového se ve většině rodin dodržuje dodnes. Jen jste možná nevěděli, proč by to mělo být zrovna na Bílou sobotu.
Zdroj: kurzy.cz, ceskezvyky.cz, wikipedia.org, ptejteseknihovny.cz, zlin.rozhlas.cz
Zdroj: kurzy.cz, ceskezvyky.cz, wikipedia.org, ptejteseknihovny.cz, zlin.rozhlas.cz
119 Kč
119 Kč
119 Kč
