Tradice: Pod dohledem knížecích granátníků
Nejen Pražský hrad má svou stráž v parádních uniformách. Zámek v Českém Krumlově hlídá od 18. století Schwarzenberská granátnická garda. Komunisté ji rozpustili v březnu 1948, devět měsíců po zestátnění schwarzenberského majetku. Obnovena byla před sedmi lety.
TEXT: LIBOR HRUŠKA
Skupina mužů v historických uniformách korunovaných vysokou kožešinovou čepicí budí na druhém nádvoří českokrumlovského zámku pořádný rozruch. Lidé se zastavují a každou chvíli někdo přijde požádat o společnou fotku. Netuší, jak velké mají štěstí. Granátníci zámek hlídají zatím jen při výjimečných příležitostech, jako jsou státní svátky nebo různé slavnosti. Dnes jde o svatbu v ikonickém Zrcadlovém sále.
Z Hluboké do Krumlova
Partu jihočeských lokálních patriotů má na povel hejtman Martin Neudörfl, jednatřicetiletý Krumlovák, který si před sedmi lety usmyslel, že starou tradici na zámek vrátí. Do svého snu investoval vlastní peníze a podařilo se mu nadchnout i sponzory, krumlovskou radnici, vedení státního zámku a knížete Karla Schwarzenberga. „Zdaleka nejsme u konce. Naším dalším cílem je, aby na strážnici stál gardista každý den, tak, jak tomu bývalo v minulosti,“ plánuje mladý lingvista a historik. Granátnická garda vznikla před více než třemi stovkami let jako osobní tělesná stráž Adama Františka knížete ze Schwarzenbergu a jeho blízkých. Jejími členy měli být vysloužilí vojáci statné a vysoké postavy, bez tělesných vad. Oddíl měl původně hlavní stan na zámku v Hluboké nad Vltavou a s knížetem a jeho družinou putoval po schwarzenberských sídlech. V Krumlově natrvalo zakotvil po téměř čtyřech desetiletích své existence, konkrétně v roce 1742.
Hlídka na zámku
Gardisté vykonávali strážní službu na zámecké věži i na druhém nádvoří, pomáhali při plavení dřeva a účastnili se i sklizně obilí. Jejich specialitou bylo také odpalování ohňostrojů. Jihočeské državy mocného šlechtického rodu byly vždy jakýmsi státem ve státě, ne nadarmo se jim přezdívalo „Schwarzenberské království“. To vysvětluje, proč garda přežila i první republiku a druhou světovou válku. Namále přitom měla už za dob Rakousko-Uherska, kdy docházelo k rušení samostatných šlechtických jednotek. Na Schwarzenbergy ale nedošlo a stejně to dopadlo i za Masaryka. Granátnická garda byla vůbec poslední osobní hradní stráží, byť spíše symbolickou, na území Československé republiky i kontinentální Evropy.
Po práci do uniformy
Modrobílé granátnické uniformy spoluutvářely kolorit historického města a gardová kapela bývala jedním z nejžádanějších ansámblů v jižních Čechách. Přesto komunisté gardu brzy po únoru 1948 zrušili. „Pokusy ji obnovit se objevily už v padesátých letech a potom v roce 1968. Povedlo se to ale až nám,“ říká Martin, který pochází z tradiční krumlovské rodiny. Jeho předkové se počítali mezi takzvané Švarcenberáky, tedy knížecí zaměstnance. Na nápad obnovit zámeckou gardu Martin přišel během studia ve Francii. „Každé město tam má drobnou specialitu, na kterou jsou místní lidé strašně hrdí. Odmalička jsem věděl, že v Krumlově garda bývala, a došlo mi, že by byla naprostý unikát,“ popisuje hejtman granátníků.
Nemusel začínat úplně od nuly
Zachovalo se pár starých uniforem i mnoho archivního materiálu. Vycházet mohl také z disertační práce českobudějovického hudebníka Martina Voříška věnované historii gardové kapely. „Když jsem si ji přečetl, tak jsem se pro myšlenku obnovení gardy naprosto nadchl,“ vzpomíná Neudörfl. V roce 2015 vznikl spolek Schwarzenberská granátnická garda a už brzy mohli lidé v ulicích města potkat muže v prvních šesti nově ušitých uniformách. Počet gardistů se během staletí proměňoval, dnes má oddíl nějakých dvacet členů. „Slouží“ ve volném čase, vedle civilních povolání. Huňatou čepici zvanou medvědice na sebe čas od času berou truhlář, zámecký průvodce i bývalý člen pražské Hradní stráže. Ne každý ale dril v gardě vydrží. Martin je perfekcionista, a jak s úsměvem říká, hlavní požadavek na nového člena je vydržet hejtmanovo „věčné pérování“.
Galerie: Galerie: Když zámek hlídají granátníci
Marianne Talk s Tomasem Sean Pšeničkou
Nejčtenější články
Domácí knedlíky snadno a rychle: Trik Honzy Punčocháře hned na tři druhy z jednoho těsta
Apartmán Záskalí Tomáš s Marcelou vybudovali vlastními silami jako útočiště pro útěky z města. Dnes jej sdílejí se svými hosty
Přes deset let trvala Denise s Petrem rekonstrukce zchátralé fary z 18. století. Odpočinout si zde můžete i vy
Doporučujeme

Recept na oběd, který ocení děti i dospělí: Po rajské s masovými kuličkami se jen zapráší

Láskyplné prvomájové zvyky a pranostiky: polibek, stavění májek a vápnění cestiček

Hody, hody do Provody: Neděle po Velikonocích je známá jako Bílá nebo Provodní a dojídají se zbytky ze svátků

Příběh o lnu: Všestranná modře kvetoucí rostlina, která dřív zdobila zahradu téměř u každé chalupy

Boží hod velikonoční: Největší křesťanský svátek, konec půstu, den radosti a dobrého jídla

Bílá sobota: Pečení beránka, barvení vajíček, pletení pomlázky i vyhánění hmyzu

Zelený čtvrtek je dnem, kdy se konzumují zelená jídla pro zdraví a zvony odlétají do Říma

Škaredá středa nese odkaz Jidášovy zrady i dávného zvyku vymetat komíny

Upleťte si s námi pomlázku z 8 proutků a připravte si pentle. Znáte jejich barevnou symboliku?

Třetí den velikonočního týdne: Šedivé úterý, kdy se myla okna a vymetal prach
Mohlo by se vám líbit

Luxusní balkon téměř zadarmo: Ze starých palet a PET lahví vytvoříte oázu, kterou vám budou sousedé závidět














