Dubnový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Haló, tady FOMO

Střih. O pár minut později sedím v tramvaji číslo 17 a obdivuji panorama Pražského hradu. To je taková nádhera – proč to nedělám častěji? Proč projíždím Prahou s hlavou skloněnou k mobilu stejně jako devadesát procent spolucestujících? Vždyť to je taková škoda, pomyslím si, když ucítím vibraci. Chvilku bojuju sama se sebou, ale nakonec ho vytáhnu. Někdo mi píše na WhatsApp. No co, hned to vyřídím a budu se dál kochat.

O deset minut později sjíždím maily, Facebooky, Instagramy, prostě všechny ty internety, a v dopaminovém rauši z lajků slyším hlášení: Podolská vodárna. Přejela jsem tři stanice. Dcera mi volá, no mami, kde jsi? Vysvětluju, že mě zdrželo FOMO (fear of missing out – strach z toho, že propásnu nějakou naprosto zásadní událost odehrávající se na sociálních sítích). Kupodivu se tomu nesměje. Jen vážně konstatuje, že mám našlápnuto k tomu, stát se digitálním dementem. Ještě než se stačím urazit, vysvětlí mi, že podle neurovědce Manfreda Spitzera, autora knihy Digitální demence, si doslova vyklikáváme mozek z hlavy.

Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, nad čím jsme dříve museli přemýšlet, dnes za nás vykonávají počítače, smartphony, navigace a aplikace. Nese to s sebou velké nebezpečí – závislost, která v dlouhodobém horizontu poškozuje tělo a hlavně mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí – vítejte, pane Alzheimere! Takže je to stejné jako se vším, pokrok nezastavíme, ale všeho s mírou.  

Milé čtenářky, odpojte se aspoň na chvíli od virtuální reality, udělejte si dobrou kávu a začtěte se do dubnové Marianne. Najdete v ní otevřené rozhovory se zajímavými lidmi, kteří mají co říct. A taky témata, která jdou do hloubky. Nechte se inspirovat krásnou módou a kosmetikou a našimi tipy na vybavení bytu či zahrady. A rozhodně využijte báječných slev během Dnů Marianne – udělejte si reálnou radost, ne jen tu virtuální. Přeji vám krásné jarní dny!