„Co kdybychom šli dnes do dolu Wieliczka?“ navrhl mi můj muž, když jsme si užívali snídani na terase hotelové restaurace a nastavovali tváře slunečním paprskům.
Ještě před minutou jsem měla o našem dni v Krakově přesnou představu: projedeme se po centru kočárem taženým koňmi, pak nějaké nákupy, a až nás budou bolet nohy, svalíme se do křesílka v útulné kavárně Camelot. A on chce do jeskyně, zrovna dnes, když je tak krásně! Mozek mi jel na plné obrátky při snaze vymyslet přijatelnou výmluvu, proč se nehodlám zahrabat na půl dne pod zem. „Co kdybys ty šel do dolu a já do kavárny?“ Hádejte, jak to dopadlo? Umanutý mezek (já) chvíli odolával, citlivý diplomat (Martin) mě nakonec přesvědčil, že je to dobrý nápad. A byl. V životě jsem nic podobného, jako je solný důl Wielizcka, neviděla a vám to taky vřele doporučuji.
Někdy se zkrátka vyplatí mít otevřenou mysl a nechat se zlákat k zážitkům, které nepovažujete zrovna za svůj šálek kávy. Třeba pak zjistíte, že byste se ochudili o něco, co by vás obohatilo. Ostatně i to je velký přínos cestování. Podle neurovědců má cestování blahodárný vliv na rozvoj osobnosti. Odborníci tvrdí, že když vyjdeme ze své domácí rutiny a vystavíme se novým zážitkům a situacím, učíme se automaticky novým věcem – a to rozvíjí neuroplasticitu mozku. Všichni jsme asi zažili, že na cestách se chováme jinak než doma. Naplno se ukážou naše slabé, ale i silné stránky, a to i v partnerském vztahu. Někdo se třeba odhodlá k dlouho odkládané životní změně. Cestování je zkrátka takový katalyzátor života. Milé čtenářky, přála bych si, aby vás naše cestovatelská příloha inspirovala a naladila k novým zážitkům. Třeba během nich najdete cestu i ke svému novému já.
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
