Vědci zjistili, že od narození jsme naprogramovaní tak, abychom v životě volili vždy tu snazší cestu. Logicky tedy máme tendenci vyhýbat se všemu, co hrozí vykopnutím z naší komfortní zóny, z našeho klidu a teplíčka. Proč to tak je? Ptá se ve svém březnovém úvodníku šéfredaktorka Marianne Monika Mudranincová.
Protože v minulosti přežil jen ten, kdo zbytečně neztrácel energii. Myslím, že tuto definici splňuji na sto procent. Nepatřím k ledňáčkům, kteří po novém roce plní fitka. V chladných měsících se ze mě stává jezevec, který ze své nory vylézá jen velmi neochotně. Zajímavá situace ovšem nastává, když žijete s někým, kdo to má jinak. Můj partner je akční. Začíná to už od samého rána: zatímco já se ještě choulím pod peřinou, on už v obýváku cvičí svou sestavu, kterou pak zakončuje studenou sprchou. Po snídani vyráží na pravidelné půlhodinové procházky bez ohledu na počasí. Nevadí mu ani déšť, ani vítr, ani mráz. Chápete to? Sice přiznává, že se mu občas nechce, ale nakonec se vždycky přinutí, protože mu to prý dělá dobře.
Aby toho nebylo málo, tak i moje dcera propadla cvičení a začala mi posílat videa, ve kterých osvalené starší dámy zvedají činky. „Mami, ulož si to a cvič podle toho. Já chci, abys tady byla aspoň do stovky,“ píše moje drahá dcera. Co na to říct? Ano, chci se dožít ve zdraví vysokého věku, ale kdyby to tak šlo na gauči a s kafem v ruce! Jenže jak jsem se dozvěděla od fyzioterapeuta Michala Novotného, první faktor dlouhověkosti je – ať chceme nebo nechceme – pohyb. „Když se přestaneme hýbat, tak sice můžeme žít do devadesáti, ale pokud nebudeme fyzicky fit a budeme připoutaní na lůžku, tak si ten život moc užívat nebudeme,“ říká Novotný v rozhovoru, který si můžete najít na www.marianne.cz. S tím nelze nesouhlasit. Tak co myslíte, milé čtenářky, nenastal čas na aktualizaci našeho zastaralého programu? Můžeme začít třeba krátkou ranní rozcvičkou a postupně k tomu přidat další aktivity, například otužování. Tak nám držím palce!
79 Kč
79 Kč
84 Kč
