Stále si myslíte, že tady lidi málo hulí? Film Samotáři slaví 26 let. Porovnejte fotky hlavních hrdinů tehdy a teď

Dobré filmy jsou jako víno. S každou další generací, kterou přežijí, získávají na hodnotě a váženosti. O to úctyhodnější je, že „prostý film o hulení“ se stal kultovní záležitostí, patří k pokladům české kinematografie a celých 26 let je studnicí legendárních a nestárnoucích hlášek. Film Samotáři měl premiéru 13. dubna 2000 a protože se ho čeští diváci ani po 20 letech nestihli nabažit, v roce 2020 se dočkal obnovené premiéry. Když režisér David Ondříček podle scénáře Petra Zelenky a Olgy Dabrowské uvedl Samotáře na filmovém plátně, málokdo tušil, že vzniká něco víc než „jen“ komedie o vztazích. Je to zkrátka přesný otisk doby, pocitů i zmatku generace, která má všechno – a přesto si není jistá vůbec ničím.

Jak se z dokumentu stala nesmrtelná komedie

Možná vás překvapí, že na začátku nebyla ambice natočit kultovní film. Petr Zelenka původně uvažoval o dokumentu o své generaci. „Bylo nám okolo třiceti a říkali jsme si, že by bylo zajímavé podívat se, jak je na tom naše generace,“ vzpomínal scenárista v rozhovorech na vznik projektu. Jak ale sám přiznal, realita brzy nestačila – a tak přišla na řadu fikce. A právě ta dala vzniknout příběhu, který se odehrává během několika dnů a sleduje sedm postav, jejichž životy se proplétají v absurdních, vtipných i bolestně upřímných situacích.

Důvod, proč nás Samotáři baví i dnes, je jednoduchý. Na první pohled jde o obyčejnou komedii plnou hlášek, výrazných postav a sebeironického humoru. Jenže ve skutečnosti příběh skrývá něco mnohem hlubšího. V Samotářích se totiž řeší otázky, které si úplně stejně pokládáme i dnes. Může láska a vztah vydržet celý život? Známe člověka, se kterým léta žijeme, opravdu dobře? Jsme si stále vzdálenější? Nebo u nás skutečně jen lidi málo hulí? Nadčasová témata řeší i lidé, kteří se narodili po premiéře filmu na začátku milénia.

Hlášky, které říkáme dodnes

Samotáři se stali jedním z těch filmů, jejichž hlášky žijí vlastním životem. Přiznejte si, kolikrát vás při poslechu státní hymny napadlo říct: „Ty jo… co je to za muziku?“ Nebo jste měli chuť někomu říct: „To máš z toho života, jakej vedeš!“ A samozřejmě legenda všech legend: „Já spíš myslím, že tady lidi málo hulej,“ a je úplně jedno, zda jste s marihuanou někdy vůbec přišli do kontaktu. Taková věta se dá zkrátka říct na nespočet situací. Není tedy divu, že popularita filmu během let jen rostla.

Návrat filmu do kin po 20 letech

Že nejde jen o nostalgii, potvrdil rok 2020. K dvacátému výročí se Samotáři vrátili do kin v digitálně restaurované verzi. A obstáli. Režisér David Ondříček tehdy prohlásil, že je zvědavý, jak film přijme mladá generace. „Možná, že i přes všechny sociální sítě jsme si dnes ještě vzdálenější,“ řekl při příležitosti obnovené premiéry. A právě to se ukázalo jako klíčové – Samotáři nezestárli, jen získali nový kontext.

Jak Samotáři změnili životy herců

Na natáčení dnes vzpomínají tvůrci i herci jako na výjimečné období. Režisér David Ondříček v jednom z rozhovorů zdůraznil, že se sešla úžasná a pestrá skupina talentovaných lidí, která vytvořila něco jedinečného. Zajímavostí je, že ve filmu debutoval Ivan Trojan – dnes jedna z nejvýraznějších osobností českého herectví. „Dodneška nechápu, že to je jeho filmový debut,“ řekl tehdy Ondříček. A Jiří Macháček za roli Jakuba získal Českého lva. Sám později vzpomínal, že Samotáři pro něj znamenali zásadní zlom. V rozhovorech opakovaně říká, že po filmu se jeho kariéra změnila a otevřely se mu nové možnosti. Herečka Jitka Schneiderová zase mluvila o srdcovce, na kterou nikdy nezapomene, a která jí přinesla nejen profesní zkušenost, ale i přátelství na celý život.