DENÍK BERLÍŇANKY: Berlín za časů Korony
Sloupek o tom, jak ovlivní život českých expatů v Berlíně světová pandemie a proč se Berlíňani bojí mnohem méně než Češi?
Autorka: Veronika Jonášová
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném, než náš život v Berlíně doslova ze dne na den ochromil koronavirus a události nabraly zcela jiný spád. Mám pocit, že o ničem jiném teď ani psát nemůžu, protože ničím jiným tu nežiju.
Změnilo se toho pro nás hodně a události nabraly spád doslova během několika hodin. Ještě před dvěma dny jsem nejvíc řešila, jak je smutné, že mi padlo v Berlíně natáčení televizního dokumentu, na který jsem se nesmírně těšila a který jsem dva měsíce připravovala. Měli jsme točit projekt se zpěvačkou žijící v Berlíně a její koncert v Berlínské filharmonii. Vyřídit povolení k natáčení v takové instituci je pro zahraniční média šílený proces a já tomu věnovala spoustu schůzek a energie. Měla jsem hotový scénář a štáb byl připravený. Koncert se samozřejmě konat nemůže kvůli nařízení zrušit akce nad 1000 lidí. Bylo mi to líto.
Teď se ale v duchu směju tomu, jak jsem byla naivní, když jsem si stýskala nad něčím takovým jako je promarněná práce. Situace se samozřejmě začala dramatizovat dál. Aktuálně vzhledem k uzavřeným hranicím třeba vůbec nevím, kdy budu moci přijet do České republiky a kdy děti uvidí babičky, na které se obě tak těší. Můj život se odehrává pořád tak trochu mezi Berlínem a Prahou, využívám malé vzdálenosti mezi oběma městy, často přejíždím i za prací. To teď samozřejmě končí a kdoví na jak dlouho. Taky nepojedeme na dovolenou do Rakouska, kterou jsme měli zaplacenou a kam jsme se nesmírně těšili.
Od diskuse, zda získáme zpět od německé cestovky zaplacené peníze, jsme se s manželem přesunuli k jiným tématům. Jako televizní reportér je neustále v terénu, mezi lidmi a samozřejmě o koronaviru natáčí. Co bude, kdyby onemocněl, co to udělá s jeho astmatem, který může být vážná komplikace?
Do toho i v Berlíně začínají být se zpožděním za Českem vykoupené regály. Není to sice drama, ale některé potraviny, které jsem běžně kupovala, už prostě neseženu. Mýdlo v mnoha obchodech došlo. Dezinfekční gely jsou na příděl, mají omezený prodej. Přijde mi, že žiju v nějakém zlém snu nebo v apokalyptickém románu a říkám si, jak je to možné…
Na druhou stranu Němci v našem okolí skoro žádný stres nemají. Alespoň tady v Berlíně se bojí mnohem méně než Češi. Na tom se všichni shodujeme a říkáme si, čím to může být. Tento deníček píšu 13. března, kdy tu ještě normálně fungují školy i školky, konají se akce do 1000 lidí, žádná velká omezení nejsou. Obě děti chodí taky normálně na kroužky. Do školky chodím bledá z rodičů jen já poté, co si každé ráno pročítám zprávy z Česka. „Cože uzavřeli u vás hranice? A už nemáte otevřené školy? To je „verrückt“ (poblázněné),“ říkají mi tady nejčastěji ledově klidní Němci, když jim to vyprávím.
Přeháníme to se strachem? Dlouho jsem české panice, která ke mně prosakovala přes sociální sítě, odolávala. Teď se začínám bát. Vím totiž, že náš život, jak jsem ho tady měla ráda, minimálně na čas, skončil. A mrzí mě, že nemůžu být poblíž rodiny v Česku. Mrzí mě, že nepojedu za rodiči, že za námi nepřijedou kamarádi, že jsme museli zrušit všechny návštěvy a že nevím, co bude.
Zato my Češi taky v Berlíně jsme se víc semkli, dikusní fóra žijou a vyměňujeme si informace. Jsem v kontaktu s českými kamarádkami v Berlíně.
A bojíme se. Narozdíl od většiny Berlíňanů, se kterými jsem mluvila.
Držme si palce, ať už jsme v Berlíně nebo kdekoli jinde.
Když nemůžete za časopisem do trafiky, musí přijít časopis za vámi. Časopis Marianne vám proto rádi dodáme až domů, navíc bez nutnosti platit poštovné. Více informací naleznete zde.
ČTĚTE TAKÉ:
DENÍK BERLÍŇANKY: Nakupujte najezení a prádlo perte bez předpírky!
DENÍK BERLÍŇANKY: Dobrý den, můžu dál?
Deník Berlíňanky: Co čekat, když odjedete žít do zahraničí?
DENÍK BERLÍŇANKY: Chceš školku? Postav se do fronty a rozbreč se!
