KLÁRA KOTÁBOVÁ: Když děti nejsou doma

Což také naznačoval kamarád, který mé sloupky pravidelně čte. Povzbuzoval mě, abych sepsala pojednání o matce urvané ze řetězu. O tom, co stíhá téměř žena s padesátkou na krku dohnat během jediného týdne, když děti nejsou doma. Snažila jsem se mu vyhovět. Stejně jako kolegyním v práci, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak.

Měla jsem sice naplánované aktivity, které by normální člověk nestihl za dva týdny, já ale opravdu cítila, že bych měla dohnat karanténní posezení nad větným rozborem pro sedmý ročník ZŠ, že bych rozhodně neměla opominout duševní resuscitaci po přípravě dcery na přijímačky. A že tedy budu děsně flámovat.

Což o to, plány by byly, možnosti taky, ale jinak, posuďte sami:

Pondělí: Odvezla jsem Viki k dědovi. Společně vyrazili do Jižních Čech. A já cestou na pracoviště zjistila, že rozhovor, který jsem měla připravit dopoledne, se přesouvá na podvečer. Taky je třeba dodat texty do redakce v předstihu a navíc – Prostřeno je třeba řádně následovat, aby bylo o čem psát. Vracím se pozdě večer od maminky, ruším posezení s kamarádkami u skleničky – a otvírám si láhev doma.

Úterý: Není čas ztrácet čas. Místo sexu a rock´n rollu dopisuji texty. Vykloubila jsem si loket, respektive nechala na jednom z nich rozjet parádní bursitidu. Takže leduji, mažu, beru léky na bolest. Do toho pes sežral při venčení, jak ho neudržím na vodítku, celý živý plot a já musím vyřešit nákup vzrostlých rostlin.

ČTĚTE TAKÉ: Nejstylovější letní outfity princezny Diany, které bychom vynosily i dnes

Středa: Volá kamarádka, že podle sociálních sítí to vypadá, že si žiji skvěle. A že se večer staví. Spolknu poslední Brufen a vydávám se na nákup sýrů. Cestou ze supermarketu trošku nabourám, takže se mi desetiminutová akce protáhne na dvě hodiny. Docela se taky prodraží, ale ve finále, večer se vydařil. Přesně takhle jsme s kamarádkou kecaly o blbostech – naposledy před tím, než jsme přivedly na svět děti. Znáte ten pocit, kdy můžete dokončit myšlenku, aniž by se kdokoliv dožadoval vaší pozornosti? Mentální orgasmus to je.

Čtvrtek: Doma je ticho a klid. Mám se oblékat a vyrazit s kamarádkami na večírek? Nebude lepší, když bez dětí za zády udělám generální úklid kuchyně, převléknu jim postele a také bych konečně mohla resuscitovat muškáty na terase. Po vše, co jsem si předsevzala – jsem ale na oživování zralá já. Do postele odpadám kolem jedné v noci s pocitem dobře odvedené práce a perfektně vycíděného bytu. A zjištěním, že ruka nebolí, když se s ní prudce hýbe. Je to fakt, nebo jsem si to vsugerovala?

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Když si zvládnete stát za svým, jste skvělá!

Pátek: Lhala jsem sama sobě do kapsy. Ruka mi otekla, musím k lékaři. Tam strávím dopoledne, abych se dozvěděla, že na podzim jdu na operaci. Až bude volný termín, takže možná v zimě. A že bych s rukou neměla moc hýbat. Což se při třech dětech, psovi a dalším zvířectvu snáz řekne, než udělá.

Večer jedu za maminkou. Mejdan to sice není, hezký pocit ano. I když mě nepozná, je fajn vědět, že ji na světě stále ještě mám. Vracím se domů a zjišťuji, že mi zlomyslný pes snědl konferenční stolek, knihu a palmu. Ne nutně v tomto pořadí, ale bordelu je v bytě dost. Takže rozhodně platí, že bordel v bytě, rovná se happy dog. A já uklízím, stejně jako včera. Přesto mě v noci vzbudí tříska, zaražená do zad. Zkuste si ji vyndat. Ale jsem hadí žena, podařilo se.

Sobota: Vrací se mi velké dcery. Peru, žehlím, vykrmuji. S pocitem, že je fajn, že doma není ticho. S debordelizací jejich zavazadel končím – hodně po půlnoci. Ale s pocitem dobře odvedené práce.

A trochu přemýšlím o tom, kam se podělo těch pár volných dnů, které se mi neplánovaně v diáři objevily. Taky nad tím, kam bych narvala ten sex. A rock´n roll. Davide, poradíš? 

POŠTOVNÉ ZDARMA

Časopis Marianne i se slevovými kuponky na Dny Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Objednávejte zde.