KLÁRA KOTÁBOVÁ: Náhody neexistují, strůjcem svého osudu jste vy sama
Tentokrát sáhnu po nadpřirozeném tématu. Myslíte si, že náhody se dějí z nejrůznějších důvodů, ale ovlivnit se nedají? Není tomu tak. Náhody jsou odrazem vaší minulosti, osudem a také tím, co si s sebou máte vzít do budoucna. Tak se na ně připravte.
Moje kamarádka tvrdí, že jsem praštěná. V mnoha ohledech má jistě pravdu, na druhou stranu jsou situace, kdy si musím trvat na svém. Není bláznovstvím tvrdit, že náhody neexistují. Jak se shodují současné i minulé čarodějnice, vše v životě člověka se děje z nějakého důvodu. Pokud tedy budu do světa vysílat jen zlo, zase se mi vrátí. Pokud budu slušným člověkem, vrátí se mi moje chování též. Budu li slušně vychovávat své děti a starat se o ně, jak nejlépe dokážu, budou jednou pro mě dělat to samé také. A mohla bych pokračovat dál. Určitě to ale znáte také sama. Když někomu přejete něco nepěkného – vrátí se vám to měrou vrchovatou. Naopak, podáte-li pomocnou ruku, až se ocitnete v nouzi, sama nebudete.
Život každého člověka je totiž tvořený vazbami. Ať už pozitivními, nebo negativními. Anebo co vysíláš do vesmíru, vesmír ti vrátí. Osudem se navíc stává i to, na co myslíme, jak se cítíme. Máte pocit, že se kolem vás neděje nic dobrého? Pak začnete smůlu přitahovat. Stejně jako nezdolný optimista vidí svět v růžových barvách – a vše co se mu děje, je správně růžové. Vše, co děláme, jsou příčiny. A pak následují důsledky. Příklad? Tady je. Moje známá měla pocit, že nevěra je adrenalinová zábava pro ženy. A taky věřila tomu, že její moula by se na nevěru nikdy nezmohl. Zkrátka, že ho má jistého. Pak u mě proseděla večery a plakala, že to tak nebude, a co jí to ten osud sesílá do života za zkoušky. Když ona svého moulu de facto miluje, ale tu nevěru, tu že si nezaslouží. Co na to říci.
ČTĚTE TAKÉ: Může nevěra vylepšit vztah?
Jiná známá je trochu hypochondr. Takže se tak dlouho bavila o nemocech, až ji jedna dohnala. Nehezká. Dlouhotrvající boj s nejistým výsledkem. A dokonce jsem se od ní dozvěděla, že ostatním lidem zájem okolí v okamžiku, kdy byla stanovena diagnóza, tak trochu záviděla. A když si mohla vyzkoušet na vlastní kůži, jaké to je, sesypala se.
Já sama jsem chvílemi měla pocit, že moje děti jsou nesnesitelné, zlobivé a nevychované. Ony věděly, co si myslím v okamžicích absolutní únavy – a chovaly se podle toho, jak já jsem si přála. Když jsem styl myšlení přehodnotila, najednou se začaly chovat jinak. Stačilo si jen přeprogramovat v hlavě očekávání. Relativně lehká činnost pro někoho, peklo pro druhého.
Na maminku, kterou ničí strýček Alzheimer, jsem se zlobila, že mě nepoznává. A ona se zlobila, kdo jí to leze do pokoje. Nakonec, když jsem přestala vysílat negace, i ona pochopila, že ten cizinec v jejím pokoji alespoň voní parfémem, který mívala ráda. A už se přede mnou pod peřinu neschovává, nechá se pohladit po ruce a vypráví mi fragmenty svého dětství. To, co jí strýček Alzheimer z hlavy ještě nevybral.
ČTĚTE TAKÉ: 10 důkazů, že princezna Diana byla skvělou matkou
Je to tak, jak chceme, aby se svět choval k nám, musíme se chovat my k němu. Je jedno, jestli budete nazývat to, co se vám děje karmou, osudem, předurčením či jakkoliv jinak. Hlavní je vědět, že za to, jakou cestou se váš život ubírá můžete sama. A že je vždy šance změnit směr života tak, jak si přejete vy. Cokoliv, co se vám totiž děje, je jen signálem, že život můžete změnit. Jakým směrem se ale budete ubírat, je jen na vás. Tak to nesvádějte na nikoho jiného.
POŠTOVNÉ ZDARMA
Časopis Marianne i se slevovými kuponky na Dny Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.
