Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Klára Kotábová v karanténě, den 18: Nenápadné změny

… jsou tady. Věci, které bych před měsícem považovala za nemyslitelné, provozuju s plnou parádou. Laik žasne, odborník se diví.

Klára Kotábová | 8. 04. 2020

Jsou záležitosti, o kterých pravá dáma na veřejnosti nemluví, já se k nim klidně přiznám. Po měsíci, kdy jsem s dětmi zavřená doma a přebíhám od fyziky k literatuře, případně obhajobám, za den milionkrát odpovídám na otázky typu: Proč musím mít ten hadr na puse, když jdu s Atynou? A proč nemůžu ven s Boženkou? Kdy bude zase škola? Co bude k jídlu, co nebude k jídlu? Co děláš? Co neděláš? Mluv se mnou! Nemluv se mnou! Mě to tu nebaví. Odejdu za svou láskou, nikdo mě tu nemůže držet. Ani Babiš, ani ty... se má osobnost začala zkrátka měnit.

Připadám si trochu jako Robinson Crusoe (geniálně ztvárněný Tomem Hanksem), jen si značky v podobě uplynulých dní, abych neztratila přehled o čase, nevyrývám do omítky, ale zapisuju na nástěnku. Mluvím nejen s věcmi doma, ale také sama se sebou. A občas si i odpovídám. Roli Pátka jsem přidělila naší Atynce. Je na ní totiž spolehnutí, pořád ještě hltá každé moje slovo. Dcery už jen podle momentální nálady.

Přeskládala jsem všechny skříně, které šly, dopsala rukopis (to kdyby měl někdo z nakladatelů zájem). Připravila kuchařku z oblíbených receptů pro svoje dcery. Taky jsem jednou hrála na klavír (nevím, kde se to ve mně vzalo). Umyla jsem okna, police, dveře, spáry v dlaždičkách. Opravila stojan na ručníky, osadila truhlíky, připravila jarní dekorace… Já, kavárenský povaleč, který tvrdí, že Ježíšek zásadně nosí dárky do chléva, neb se tam narodil. Že okna není třeba mýt a poskytovat tak sousedům možnost detailnějšího šmírování. Já, které miluju minimalismus, mám kýčovité králíčky a kytičky symbolizující příchod jara po celém bytě. Ano, i na toaletě. Co na tom, že sazenice květin zmrznou, jejich výměnou zaplním dalších několik časových jednotek. Asi jako když Robinson třikrát obešel ostrov, než uvěřil tomu, že není na pevnině. Také si potřeboval nějak zkrátit čas. On chodil, já sázím a uklízím. Každá máme nějakou berličku pro podporu psychické rovnováhy.

Pozoruju také, že v době pod zámkem se mi začaly měnit chutě. Bonbony Skittles bych nikdy nedala do pusy. Nesnášela jsem je. Teď na ně Viktorce chodím do tajné skrýše. Kterou vytvořila, abych se k nim nedostala, jenže já mám dost času na to ji objevit. Ona se pak jen nestačí divit, jak rychle mizí. Milovala jsem M&M´s. S burákem uvnitř. Teď mě přesně tahle dobrota dusí. V noci vyrážím vyjídat sladkosti, které najdu, protože mám pocit, že bez předávkování se cukrem zkrátka neusnu. Další závislostí je mi káva, a kofein jak známo drogou je. Takže cukr i kofein užívám v množství větším než malém. Byť jsem se ještě donedávna hlídala. Pozor na to!

V dobách normálních nemusím jíst vnitřnosti. Přesto si moje tělo atavisticky žádá játra na cibulce. Obecně se dá říci, že maso nejím tak často, ale v dnešních dnech se mi o krvavém steaku i zdá. Že by se ve mně probouzely geny pračlověčí prabáby?

Hodně věcí, které mě před časem rozčilovaly – nevyvolávají žádnou bouři emocí. Naopak to, co bych před časem přešla mávnutím ruky, mě vytáčí k n nepříčetnosti – a musela jsem to tedy probrat se svým psím Pátkem. Mimochodem, víte, co mi odpověděla: „ Nemysli si, že mě ta vaše karanténa na nervy neleze. Pořád tu jste a já už nemám ani to dopoledne na to, abych se pořádně vyspala. Nemůžeš nějak zařídit, že tahle rodina zase začne fungovat, jak má? Jo a nechoď na ty sladkosti, kazí se ti po nich pleť.“

Myslím, že na běžný stav věcí se těšíme nejen my, lidé…

Tak ať jste zdraví!

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde