Klára Kotábová v karanténě, den 31: Život není peříčko. Zvlášť v dětství
Dcery mám tři, to se obecně ví. Každá má jiné starosti. Na mně je, abych jim s nimi pomohla. Ovšem dochází invence. Takže mám dotaz: Jak podobné situace řešíte vy?
Hodně v poslední době čtu psychologická pojednání o tom, jak přežít karanténu. A zjistila jsem, že kromě toho, že se od sebe poměrně liší, také se dost často na některé aspekty tohoto stylu života zapomíná. Takže jsem si sepsala, co v naší rodině nejvíc leze na mozek, na co si stěžujeme a k čemu nemáme klíč. Třeba si někdo z odborníků přečte moje pojednání a poradí. Nebo se nemusím spoléhat na odborníky a pomůžete mi vy. Protože právě teď žijete přesně to, co já.
1. Jak vysvětlit slečně v pubertě, že ven by chodit neměla a už vůbec ne za účelem randění? Když jsem to zkoušela naposledy, třískla dveřmi a zaječela, že jí kazím život. Protože si Tonda najde jinou, která nemá tak děsnou matku a ona zůstane do smrti sama. A bude to moje vina. Fakt je, že v patnácti jsem byla zamilovaná, jaro krásně vonělo, květy zářily víc, než je obvyklé… Jaro v tomto věku má zcela jiný náboj, než když jich máte čtyřicet (plus) za sebou. Emoce tryskají… A nejsou neplněné. Přes sociální sítě tedy ne. Co s tím?
2. Nejmladší dcera mi se slzami v očích oznámila, že se do školy vracet nechce, protože její BFF jí poslala krátkou sms (ty jo, ta čeština se obohacuje o nové zkratky), že vzhledem k tomu, že nebydlí v městečku za Prahou, tak se s ní nebaví. Protože se začala vídat se spolužáky, kteří tam bydlí. Vytvořili partičku a užívají si neplánované prázdniny. A co ona chudák zavřená se sestrami, psem a šílenou mámou, která na věcech hledá jen to pozitivní. Když svět je černý, smutný a vůbec. Tristní je zažívat konec kamarádství naživo, mnohem víc tragické, když informaci o konci vztahu dostanete esemeskou. Zabere dort, pusa, nebo něco jiného, máte tip?
3. Florbalové tréninky už nebudou? Moje chyba. Měla jsem napsat dopis někomu a někam, zkrátka zařídit, aby byly. Od rána do večera, protože s tímhle přístupem Texas v příští sezoně Tatran rozhodně neporazí. Co na tom, že florbal je kontaktní sport. Tohle sportovkyni, která chce hrát ligu ve Švédsku, zkrátka nevysvětlíte. Hromosvod, tedy máma je po ruce. Je na mně, abych sestavila tréninkový plán, protože Tatran trasořitky nebere. Jenže bude to stačit? Samostatné tréninky možná pomáhají Ester Ledecké, budou vyhovovat týmové hráčce Barunce?
4. Jedna z dcer si všimla, že lidé pod rouškou hrozně popotahují. A zdá se jí to nechutné. Chce po mně, abych lidstvu vysvětlila, jak odporné to je. Pravdu má to dítě, jak to mám ale asi udělat, nevíte? Jo a jak to poznáte? Prý dotyčný zpomalí, přivře oči, zavlní se mu rouška kolem nosu. Jako čeho že si ty děti během volných chvil nevšimnou… A jak vysvětlit lidstvu, že tohle je fakt přes čáru … mě nenapadá.
Snažím se být optimistická, ale mám pocit, že ať řeknu cokoliv, v jejich očích jsem trochu za blbce. Prožívají to nejzásadnější ve svém životě. Tady a teď a neumí si představit, jak to bude zítra, za týden, za rok. Děti zkrátka neplánují, netaktizují, nečekají na cosi, co dorazí, nebo také ne. Takže pomoc s rozhozenou dětskou psychikou vítám. Zvlášť v situaci, kdy ani ta moje není v kondici. Diagnostikovala jsem si (asi z nudy a na základě v karanténě pročtených knih) rozvoj obsedantně kompulzivní poruchy. Když už se totiž přemluvím, abych se vydala pro nákup základních potravin, ta výprava se mění v peklo. Dříve jsem se vracela maximálně proto, abych zkontrolovala, že má pes dostatek vody pro dobu mé nepřítomnosti. Dnes? Nejprve odejdu bez roušky, pak se vracím pro rukavice a nakonec pro dezinfekci. Nenávidím se za to, že si nejsem jistá, jestli ty propriety v kabelce mám. Taky za to, že se většinou vracím, protože zjistím, že nemám. Jak se tedy mám naučit, že bez výše uvedeného, stejně jako bez klíčů se nevychází?
Pokud se život nevrátí k normálu co nejdřív, budu potřebovat čtyřlůžkový pokoj u doktora Chocholouška. Má tam někdo protekci, prosím?
Tak ať jste zdraví.
MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA
Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.