Nově se otvírá další „bedýnka“ pro nechtěná miminka. Babyboxy jsou pořád potřeba, říká jejich zakladatel

A i když jde „jen“ o další číslo v dlouhé řadě, za každou takovou „bedýnkou“ se skrývá šance, že jedno malé lidské drama dopadne o něco líp. Útočiště v nich za dobu jejich existence, což je dvacet let, našlo 282 dětí. To je velké číslo. Dnes jsou babyboxy rozmístěné ve všech krajích České republiky – od velkých měst až po menší regiony. Najdete je v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci nebo Českých Budějovicích, ale taky v Kladně, Kolíně, Jindřichově Hradci, Turnově, Tachově nebo Rumburku.

Babyboxy jsou pořád potřeba

V roce 2005, když vznikl první babybox v Praze Hloubětíně, si jeho zakladatel Ludvík Hess myslel, že bude první a poslední. Realita ale ukázala, a stále ukazuje, že tyto záchranné schránky budou potřeba pořád. Jak říká, vztahy mezi matkou a dítětem jsou někdy napínavé, zvláště po porodu. „Odkládání dětí tady bylo vždycky a vždycky bude. Někdy mi vůbec nedochází, že za těch dvacet let bylo odloženo 282 dětí. To je pět autobusů, nebo vlak plný lidí,“ říká Ludvík Hess. Dodnes vzpomíná na historicky první odložené dítě, kterým byla Sonička. Dnes dvacetiletá dívka byla taky jediným dítětem, které si Ludvík Hess pochoval.

Malé schránky, velká naděje

Babyboxy jsou speciální vyhřívané schránky umístěné nejčastěji ve zdravotnických zařízeních. Na jejich výrobě se dlouhodobě podílí Hessův partner Zdeněk Juřica z Náměště nad Oslavou. Umožňují anonymně a bezpečně odložit novorozené dítě v situaci, kdy se matka o miminko nedokáže nebo nechce starat. Po otevření se automaticky spustí alarm a zdravotnický personál dítě během několika minut převezme do péče. Díky tomu je zajištěné, že miminko dostane okamžitou lékařskou pomoc a následně může být předáno do systému náhradní rodinné péče. Dačice se nyní připojí k místům, kde taková možnost existuje.

Když se dvířka otevřou

Tyhle schránky pro odložené děti mají přísná technická pravidla. Aby systém fungoval opravdu spolehlivě, musí se každá schránka pravidelně testovat – většinou jednou týdně, obvykle v pondělí ráno nebo v neděli večer. Personál do nich na zkoušku vloží předmět, který simuluje přítomnost dítěte, a sleduje, zda se správně spustí alarm. „Z devadesáti procent dávají při zkoušce do boxu láhev s vodou, v nemocnici v Kolíně s kolou,“ říká Ludvík Hess. Zprávy o otevření boxů mu do mobilu chodí neustále. Když ale alarm zazní doopravdy, atmosféra je trošku jiná. Přesto Ludvík Hess po dvaceti letech přiznává, že první emoce ustoupily a spíše vždy přemýšlí, jaké jméno vymyslí miminku.

Jméno jako první dar

Jednou z tradic projektu je pojmenovávání dětí, které jsou v babyboxech nalezeny. Jde o symbolické gesto – první „dar“, který dítě dostane, než se dostane do adopce. „Já je pojmenovávám většinou podle lidí, kteří jsou se mnou zrovna v kontaktu. Někdy podle dárců, jindy podle lidí, kteří už zemřeli,“ říká Hess. Název dostávají i samotné babyboxy, třeba ten nejnovější v Dačicích ponese jméno Vojtěcha Nováka, jednoho z mecenášů projektu. Většina dětí si ale jméno, které jim Ludvík Hess „daroval“, nenechává, adoptivní rodiče jim ho obvykle změní. „Jednu holčičku z Kladna jsem pojmenoval Anežka Česká,“ vypráví Hess. „Dnes je jí patnáct let, jmenuje se Elen a jsme pořád v kontaktu.“

Setkání po letech

Některé děti, které v babyboxech začaly svůj životní příběh, se ke své minulosti po letech vracejí. Někdy přicházejí společně se svými adoptivními rodiči. „Před dvacátým výročím babyboxů mě požádali o setkání rodiče patnáctileté holčičky odložené v Hloubětíně,“ vypráví Hess. „Přijeli za mnou a přivedli krásnou patnáctiletou Číňanku.“ Dokonce existuje i spolek dětí z babyboxů a některé rodiny se díky němu setkávají a sdílejí své příběhy. Právě během dvacátého výročí založení prvního babyboxu se sešli na Kampě a poslali svému zakladateli pozdrav.

Babydědek Ludvík

Ludvíkovi Hessovi říkají mnozí „Babydědek“. Původně tahle přezdívka vznikla spíše jako novinářská nadsázka, ale zakladatel babyboxů se nezlobí. Dokonce ji sám začal používat a někdy se tak i podepisuje. „Nevadí mi to, tu svou roli se snažím trošku zlehčit,“ říká devětasedmdesátiletý Ludvík Hess. Přezdívka v sobě vlastně shrnuje jeho dlouholetou roli v projektu babyboxů. Nejen, že stojí za jejich vznikem, ale také shání finance, jedná s nemocnicemi a často také symbolicky „vítá“ děti, které v nich někdo odloží. Babyboxy ostatně budou s Ludvíkem Hessem spojené napořád.