Britové do toho šlápli, zakážou prodej cigaret mladé generaci. Navždy. Má něco takového šanci i u nás?

Když se řekne „protikuřácký zákon“, většina Čechů si dodnes vybaví hospodské revoluce, vztek nad zákazem kouření v restauracích a legendární větu „stát nám nebude říkat, co máme dělat“. Jenže Británie posunula debatu o několik levelů dál. Tamní politici totiž neřeší jen to, kde se kouřit smí nebo nesmí. Rozhodli se rovnou přestřihnout přístup k cigaretám pro budoucí generace. A veřejnost jim za to spíš tleská, než nadává.

Jak britský zákaz vlastně funguje?

Princip je jednoduchý, pokud jste se narodili po 1. lednu 2009, cigarety si v Británii legálně nekoupíte nikdy. Ne v osmnácti, ne ve třiceti, ani v důchodu. Věk pro nákup tabákových výrobků se bude každý rok automaticky posouvat. Britská vláda tomu říká „smoke-free generation“, tedy generace bez kouře. Cíl? Aby dnešní děti vůbec nezačaly kouřit. Nejde přitom jen o klasické cigarety, zákon výrazně zpřísňuje i pravidla pro vapování, příchutě elektronických cigaret nebo reklamu mířenou na mladé.

Proč do toho Britové jdou tak tvrdě?

Protože čísla jsou nekompromisní. Britové nechtějí jen další nápis „kouření zabíjí“ na krabičkách. Důvod je prostý. Cigarety tam každoročně přispívají k desítkám tisíc úmrtí a zdravotnictví kvůli nim polyká obří částky. Jen v Anglii jsou s kouřením spojeny statisíce pobytů v nemocnicích ročně. Cigareta už dávno není jen osobní zlozvyk, ale taky drahý problém pro celý stát. Klíčové přitom je, kdy člověk s kouřením začne. Většina pravidelných kuřáků si první cigaretu zapálí už jako teenageři a odborníci dlouhodobě upozorňují, že čím déle mladý člověk nikotinu odolává, tím menší je šance, že se na něm stane závislým. Britský plán tak vlastně sází na jednoduchou logiku. Když se děti k cigaretám vůbec nedostanou, možná je nikdy nebudou potřebovat. A co je ještě překvapení, tenhle zákon nepodporují jen lékaři nebo politici, ale dokonce i někteří kuřáci.

Fungují vůbec zákazy?

To je otázka za milion. Odpůrci tvrdí, že zákaz akorát vytvoří černý trh a udělá z cigaret něco „cool a zakázaného“. Podobné argumenty zaznívaly i při zákazu kouření v restauracích. Dnes si ale většina lidí už zakouřenou hospodu skoro neumí představit. Studie z oblasti veřejného zdraví navíc dlouhodobě ukazují, že regulace dostupnosti tabáku fungují. Vyšší ceny cigaret, omezení reklamy nebo zákaz kouření ve veřejných prostorách vedly v řadě zemí k poklesu počtu kuřáků, hlavně mezi mladými. Britové teď jen zkoušejí další krok.

Jaké šance jsou u nás

Krátká odpověď? Teď asi moc velké nejsou. Česko je v otázce kouření pořád dost rozpolcené. Na jednu stranu tu ubývá klasických kuřáků, na druhou stranu prudce rostou e-cigarety a nikotinové sáčky mezi mladými. A právě tam vidí odborníci největší problém. Politicky by navíc podobný zákaz u nás nejspíš narazil na argumenty o osobní svobodě. Češi obecně nemají rádi, když stát působí příliš „výchovně“. A představa, že dva dospělí lidé budou mít různá práva jen kvůli roku narození? To by vyvolalo hodně hlasitou debatu. Na druhou stranu, ještě před deseti lety si málokdo dokázal představit, že se v českých hospodách nebude kouřit vůbec. A dnes je to norma.

Možná nejde o zákazy, ale o změnu mindsetu

Britský model je zajímavý hlavně v jedné věci: nesnaží se přinutit současné kuřáky, aby přestali. Míří hlavně na děti a teenagery, kteří ještě nezačali. A to je možná chytřejší strategie než další šokující obrázky na krabičkách. Celá debata tak asi není ani o cigaretách samotných, ale o tom, jak moc má stát chránit lidi před závislostí, a kde končí svoboda jednotlivce. Jedno je jisté. Generace Z už dnes kouří jinak než jejich rodiče. Méně klasických cigaret, víc vapů, nikotinových sáčků a „jednorázovek“. Takže i kdyby klasické cigarety jednou zmizely úplně, válka s nikotinem by tím asi neskončila.