Proč (ne)sdílet dětské fotografie na sociálních sítích?

Sdílet, či nesdílet? To je to, oč tu běží. Zatímco s příchodem sociálních sítí jsme vesele sdíleli veškeré osobní informace od aktuálních myšlenek až po fotoalba z dovolené, v současné době přistupujeme ke sdílení osobních záležitostí opatrněji. Možná si čím dál tím více uvědomujeme, že naše digitální stopa je nesmazatelná a s troškou nadsázky přímo nesmrtelná. Možná za změnou uvažování stojí skandál s Cambridge Analytica, který v roce 2018 otevřel mnohým uživatelům sociálních sítí oči. Ať tak či onak, jedno je jasné! Sdílení na sociálních sítích může poškodit nejen dospělého jedince, ale také malého člověka, který ještě nemá ponětí o tom, co znamenají pojmy jako lajk, sdílení nebo TikTok. Přesto už se jeho podoba na sociálních sítích dávno objevila, a to zásluhou rodičů. Věděli jste, že první digitální „stopečku“ tvoří už sdílená fotografie ultrazvuku?

Z ostudy online kabát

První rozvážné krůčky, obličej upatlaný od narozeninového dortu, první „úspěch“ na nočníku nebo mrzutý pohled, když jste dítku upřeli zmrzlinu. I když rodiče chtějí se svými blízkými sdílet na sociálních sítích všechno, co je spojeno s životem jejich potomka, častokrát si neuvědomují, že tyto fotky může vidět kdokoliv. Navíc jakmile je fotografie umístěna na internet, stává se digitální stopou, která v online prostoru může žít ještě několik desítek let, a kterou si v budoucnosti pravděpodobně „vygooglí“ zaměstnavatel vašeho potomka, případně jeho ctitel nebo ctitelka. A doopravdy si myslíte, že vaše dítě stojí o to, aby si za dvacet let oddělení HR vyhledalo jeho dětskou fotku, které dominuje nočník a komentář: „první bobeček“? „Fotografie dětí určitě nesdílím, protože je nefér sdílet něco, s čím dítě nesouhlasilo,“ říká maminka Barbora. Nehledě na to, že nelichotivé dětské fotky mohou v budoucnosti posloužit jako „skvělý“ materiál pro kyberšikanu. 

Víte, kdo vás sleduje?

Téma sdílení dětských fotografií je problematické také z toho důvodu, že nikdy nevíte, kdo sedí na druhé straně monitoru. Na to poukázala také organizace The Australian eSafety Commissioner, která upozornila na webovou stránku, na které bylo nejméně 45 milionů obrázků, z nichž polovinu tvořily fotografie dětí ze sociálních sítí. Snímky sice zachycovaly každodenní rodinné aktivity, avšak tvůrce webu k nim dopsal nevhodné komentáře. Nehledě na to, že fotografie a videa dětí, sdílená rodiči na sociálních médiích, se někdy objevují na znepokojivých webových stránkách a fórech, které odkazují k dětské pornografii. „Při sdílení fotek neovlivním, jestli si je někdo nestáhne, a následně nepoužije,“ říká maminka dvou chlapců Tereza.

Problémem posledních let je také riziko digitálního únosu, tedy krádeže identity. Celý proces digitálního únosu funguje poměrně jednoduše. Dotyčný si stáhne fotografie vašeho potomka, a následně vytvoří nový profil s novým jménem. Pod novou identitou se vydává za „dítě“ a komentuje nebo si píše s potencionálními vrstevníky. Děti bohužel netuší, že za fotkou desetileté holčičky se může skrývat sexuální agresor. 

Sdílet, značka: rozumně

To, že sdílíte dětské fotografie, automaticky neznamená, že svému dítěti zaděláváte na kyberšikanu či ztrátu identity. Na druhou stranu je dobré, když rodiče o těchto hrozbách vědí a mohou tomu přizpůsobit svůj sdílený obsah. „Samozřejmě, že vím, co všechno se na sociálních sítích může přihodit. Přesto si myslím, že nejlepší zbraní je kolonka nastavení, ve které lze pohlídat, kdo se k fotkám dostane. Nehledě na to, že po narození dcery jsem na Facebooku promazala přátele. Díky tomu mám jistotu, že se k obsahu mého Facebooku nedostane někdo cizí,“ podotýká maminka Jana. Pokud tedy chcete i nadále sdílet fotky dětí, vyplatí se, když budete věnovat zvláštní pozornost nastavení soukromí na svých sociálních sítích. Zároveň požádejte rodinu a přátele, aby fotky vašeho potomka nikde nesdíleli. A jakmile bude dítě větší, zapojujte ho do debaty o tom, jaké fotky je vhodné sdílet s ostatními. Uvidíte, že ho alespoň částečně připravíte na život v digitálním věku.