Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Říjnový úvodník Moniky Mudranincové: Některé věty se ženám neříkají

Info ikona
Monika Mudranincová

Pojď se zvážit, vyzval manžel naši dceru, když k nám přišla na návštěvu. Měla jsem chuť ho zabít. A garantuji vám, že by mě každý soud osvobodil, protože by uznal, že některé věty se ženám neříkají. Že jsou tabu. Prostě TABU! 

Monika Mudranincová | 26. 09. 2022

Milé čtenářky, abyste pochopily, proč jsem málem spáchala zločin v afektu, musím vám vysvětlit, co té výzvě k vážení předcházelo. Před několika lety si naše dcera bůhvíproč usmyslela, že při své výšce 173 centimetrů nesmí mít víc než 53 kilo. Fakt nevím, co ji k tomu vedlo. Výsledek byl, že málo jedla a každý den se obsedantně vážila. Když konečně dosáhla kýžené hmotnosti, byla šťastná a připadala si dokonalá. Marně jsem jí vysvětlovala, že nožičky jako hůlčičky nejsou zrovna ideálem krásy, a že pokud bude takto pokračovat, budou jí chybět živiny a skončí jako anorektička. Všechno bylo marné. Nepomohlo ani, když k nám do Prahy přijela na návštěvu moje máma, která jí s upřímností sobě vlastní řekla, že vypadá strašně a ať přestane blbnout a kouká pořádně jíst. Jenže Kristýnka se sama sobě líbila a nechtěla přibrat ani deko. Tehdy jsem o ni měla velký strach. 

Jak to dopadlo? To byste neuhádly. Vybila se jí baterie v digitální váze, a tak se nemohla zvážit – jeden den, druhý den, třetí den… Zkrátka a dobře, už pár let vůbec neví, kolik váží – nejdřív proto, že byla líná koupit si baterii, a pak proto, že na nějaké vážení úplně zapomněla a zjistila, že se ve svém těle cítí dobře. 

Jistě tedy chápete, že po této anabázi jsem zuřila, když ji její otec vybídl, ať se zváží u nás, i když věděl, čím si v minulosti prošla. Určitě to nemyslel špatně, jen mu nedošlo, jak strašně křehké je sebevědomí a že taková jedna pitomá věta může způsobit velký problém. Ostatně každý terapeut vám řekne, že většinu našich traumat nám způsobili rodiče – ať to jsou poznámky týkající se vzhledu, shazování našich schopností, porovnávání s ostatními, nebo projekce rodičovských ambicí. 

Přitom je to tak jednoduché. Každé dítě (i dospělé) si zaslouží dvě věci – bezpodmínečnou lásku a přijetí. Mysleme na to, než vypustíme z úst věty typu: Nežer tu čokoládu, budeš tlustá. Nebo: Jak to, že máš čtyřku, když Petra má jedničku? Případně: My jsme u nás v rodině všichni právníci, tak snad budeš taky právnička, ne? 

Milé čtenářky, pokud vás toto téma zajímá, nalistujte si stranu 60, kde se dozvíte, jak se s podobnými výroky vypořádat.  A pamatujte – váš život, vaše pravidla. 

Info ikona
říjnová Marianne