5 inspirativních žen roku 2024 podle Marianne: Neobyčejné osobnosti plné talentu, odvahy a síly

Klára Šmakalová – módní návrhářka a zakladatelka značky Irmagard

Představte si dámskou kabelku, která střeží nejen všechny nezbytnosti, ale také vás samotné. Návrhářka Klára Šmakalová spojila design s funkčností a vytvořila unikátní kabelku Irma, která dokáže dobít telefon, silně svítí a také obsahuje alarm. Kabelku navíc můžete během dne nosit jako nenápadnou crossbody, zatímco večer se díky modulární konstrukci promění v extravagantní záležitost.

Mohlo by se vám líbit

Geniální módní návrhářka, nebo kolaborantka? Coco Chanel osvobodila ženy z korzetů, nad jejím životem ale stále visí otazníky

„Když jsem v minulosti chodila v noci domů, měla jsem klíče mezi prsty. Nikdy jsem sice nevěděla, co bych s nimi případně udělala, ale dávaly mi pocit jistoty. Podobný pocit spolu s reálně využitelnými bezpečnostními prvky by svým majitelkám měla poskytnout kabelka Irma,“ popisuje návrhářka Klára Šmakalová a dodává, že kabelka obsahuje trio funkcí: dobíjení telefonu, oslňující světlo a ohlušující alarm. Nečekejte ale nevzhlednou kabelku, která na míle daleko hlásá, že obsahuje technologie. Naopak, na první pohled jde o Simona Peková . „Už nemám nutkání dělat všechno sama, a tak Irmu od začátku vyvíjíme společně s produktovým designérem Jakubem Stedinou, bez kterého by kabelka neměla šanci vzniknout. Ve dvou je navíc všechno výrazně snazší a taky daleko větší legrace.“

Největší výzva podle Kláry Šmakalové

Prosadit se s omezenými budgety v konkurenci nadnárodních značek.

Mohlo by se vám líbit

Rozhovor s Martinou Viktorií Kopeckou o síle lásky, hledání autenticity i nové knížce Zpověď farářky

Alena Hron – první česká šéfdirigentka

Zatímco české šéfdirigenty dokážeme vyjmenovat lusknutním prstů, v případě šéfdirigentek si nemůžeme vzpomenout na jediné jméno. Na vině ale není naše paměť, nýbrž skutečnost, že žena se šéfdirigentské taktovky ujala v českých končinách teprve od sezony 2024/25. Alena Hron vede Jihočeskou filharmonii, a jak sama říká, nenapadlo ji, že pracovní nabídka snů přijde tak brzy, už v jejích dvaatřiceti letech.

Hudba provází Alenu Hron už od dětství, kdy hrála na housle a komponovala. První myšlenka na dirigentskou dráhu ji napadla během studia gymnázia, kdy dirigovala orchestr složený z kamarádů. Posléze zamířila na Pražskou konzervatoř, HAMU a studijní léta zpečetila v Norsku a ve Švýcarsku. „Dlouho jsem si budovala sebevědomí, abych si vůbec připustila, že můžu být dirigentkou. Během své kariérní cesty jsem pak s vděčností brala vše tak, jak přicházelo,“ říká Alena Hron, která spolupracovala třeba s PKF – Prague Philharmonia, Südwestdeutsche Philharmonie nebo Janáčkovou filharmonií Ostrava. Aktuálně ji ale těší post šéfdirigentky Jihočeské filharmonie, který zastává od sezony 2024/25. „Ráda bych rozšiřovala výrazové možnosti Jihočeské filharmonie a podporovala jednotlivé sekce a koneckonců i samotné hráče k vlastnímu uměleckému vyjádření i růstu,“ popisuje své cíle Alena Hron.

Hudba mě přitahovala odmalička. S věkem to nabralo na intenzitě.

Mohlo by se vám líbit

Michaela Tomešová o nástrahách rodičovství: Šestiletý Jonáš se učí čínsky a nudí se ve škole

Simona Peková – herečka

Získala Českého lva a Cenu české filmové kritiky za hlavní roli ve filmu Přišla v noci režisérů Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka. Do té doby byla Simona Peková známá především jako divadelní herečka, od roku 2007 působí v brněnském HaDivadle, účinkovala také v Divadle Husa na provázku či v Městském divadle Brno. Namísto poklidného důchodu divadelní herečky jí nyní přicházejí nabídky na další filmové role.

„Ani jsem nevěřila, že mě něco takového ještě může potkat,“ říká o úspěchu spojeném s filmem Přišla v noci. „Sedmdesátiletá Peková dostala všechny ceny světa,“ směje se herečka ještě donedávna známá především z brněnské divadelní scény. Úspěch jejího ztvárnění postavy Valerie a následný mediální zájem jí obrátil život naruby. Měla i období, kdy se z toho ale nedokázala upřímně radovat. „Simona Peková si tady v tom Brně tak hraje, má z toho radost, mění se v ty jiné lidi, aby si od sebe odpočinula, tak si v klídku stárne. A najednou má odpovídat na otázky novinářů na festivalu v Karlových Varech, jezdit po republice reprezentovat film… A to vás trochu zalkne. Štěstí by bylo, kdybych si řekla: tak krucifix, holka, tys to dokázala! Tak si to dej! Jako když se z papiňáku odfoukne pára. To dlouho nepřicházelo, ale teď je to lepší a lepší. Hodně mi pomáhá, že to tím celé neskončilo. Objevují se další nabídky a spoustu z nich mě opravdu zaujalo. A léto jsme strávili uváděním filmu v letních kinech,“ vypráví a dodává, že by si přála, aby ji měli rádi i mladí lidé. „Což se zatím děje, přišla parta kluků z nějaké začínající kapely, že by mě chtěli mít v klipu. Já klidně budu ten boomer, člověk z jiného světa. Ale mluvit s mladými lidmi má obrovský význam. Vždyť kde já jsem se to všechno naučila? Právě tím, že jsem někoho potkala a ten někdo si řekl, že ta holka stojí za to. Přála bych si ten velký dar, který jsem dostala, poslat dál.“ Podle Simony společnost potřebuje vzory, proto ráda čte biografie. Z českých osobností velmi obdivuje Soňu Červenou. 

Ještě před rokem mě 95 procent z vás neznalo.

Mohlo by se vám líbit

Fotografka Libuše Jarcovjáková: Outsiderství vnímám jako výhodu. Ráda stojím bokem a sleduji svět

Michaela Duffková – spisovatelka, zakladatelka centra Alkos

Michaela Duffková si nejen dokázala přiznat, že má problém s alkoholem, ale také nad tímto démonem zvítězila. O své cestě k abstinenci napsala knihu Zápisník alkoholičky, která se v letošním roce dočkala filmového zpracování. Navíc založila centrum pro léčbu závislosti Alkos, ve kterém se snaží nabídnout pomocnou ruku všem závislým.

„Pro ženu znamená mnoho změn. Když se k tomu přidají ještě nároky okolí, společnosti, představy o tom, jak by mělo vypadat ‚ideální‘ mateřství nebo vztahy, můžete se do toho rychle zamotat.“ Jedna sklenička vína po večerním úspávání se po několika týdnech může proměnit ve skleničky dvě, tři… a rázem se ocitnete v začarovaném kruhu alkoholismu. Michaela Duffková je ale zářným příkladem, že závislost na alkoholu můžete přemoci. „Všem ženám, které bojují s alkoholismem, bych vzkázala, ať se nebojí říct o pomoc. Čím dříve to udělají, tím lépe. Je to klíč k tomu, jak se z bludného kruhu dostat ven,“ říká Michaela Duffková, která svou cestu od alkoholismu k abstinenci popsala v knize Zápisník alkoholičky.

Otevřená zpověď plná niterných pasáží zaujala i filmové tvůrce, kteří se rozhodli knihu zfilmovat. A tak Michaela Duffková v červenci 2024 seděla na premiéře filmu, ve kterém hlavní postavu ztvárnila Tereza Ramba. „Vidět na plátně někoho, kdo vás hraje, je náročné. Emocionálně mě to k některým věcem vracelo. Tereza do filmu ale dala strašně moc, čehož si vážím a jsem jí za to opravdu vděčná. Její přístup k roli, příběhu i ke mně samotné byl opravdu jedinečný,“ vzpomíná Duffková, která se aktuálně věnuje řízení centra pro léčbu závislosti Alkos. „Naše centrum je výjimečné přístupem ke klientovi. Je pro nás zásadní, aby klient byl náš partner, který nám důvěřuje, a my důvěřujeme jemu. Jedině tak se dá dobře nastavit plán léčby a terapeutický vztah. Zásadní je také prostředí, anonymita, individuální přístup ke každému a počet terapeutických hodin,“ říká Duffková, která osobně zná všechny klienty i jejich příběhy. „Alkos je pro mě jako čtvrté dítě, jsem v práci často a ráda, ale nepracuji s klienty terapeuticky. Na to máme multidisciplinární tým, který tvoří odborníci. Já se snažím být podporující, motivující,“ doplňuje Duffková. Jejím velkým snem je vybudovat komplexní kliniku od detoxu až po dlouhodobou péči, jehož součástí bude i možnost postarat se o maminky s dětmi. „Pořád musím něco vymýšlet, nevydržím chvíli v klidu. Můj manžel Ondřej mě musí trochu usměrňovat, co je reálné, a co už ne.“

Mohlo by se vám líbit

Michaela Duffková: Máme jasnou představu o tom, jak vypadá alkoholik. Spousta lidí proto mylně odmítá vlastní problém s pitím

Roksana Táborská – psycholožka, psychoterapeutka, výzkumnice, která se zabývá prevencí sebevražd

Kořeny má na Ukrajině, odkud pocházejí její rodiče. Spoluzaložila Terapeutický přístav, který se mimo jiné zaměřuje na pomoc začínajícím psychoterapeutům. Se svým mužem Adamem rozvíjí Terapii mezi stromy. V roce 2024 byla časopisem Forbes vybrána do žebříčku mladých úspěšných lidí Forbes 30 pod 30.

Univerzální recept na duševní zdraví zřejmě neexistuje. Péče o něj by však podle Roksany Táborské měla být klíčová. „Často máme pocit, že je to něco samozřejmého, ale ve skutečnosti tomu tak není. Základem je kvalitní spánek, vyvážená strava, pravidelný pohyb a hlubší porozumění sobě samým a našim emocím. Je také důležité myslet na dostatečný odpočinek a věnovat se aktivitám, které nás naplňují, například procházkám v přírodě,“ doporučuje psycholožka. Kromě práce v Národním ústavu duševního zdraví se věnuje i projektům Terapeutický přístav a Terapie mezi stromy. „Obrátit se na nás může kdokoli, kdo potřebuje pomoc v oblasti duševního zdraví. Může jít o čistě seberozvojovou otázku, například s určením svého dalšího směru, nebo o potíže spojené s úzkostmi, vztahy a podobně. Spektrum je široké,“ doplňuje Roksana Táborská.

Článek vyšel v časopise Marianne, redakčně upraveno

Celý článek vyšel pod původním titulkem Marianne – Inspirativní ženy 2024 v časopise Marianne číslo 11/2024. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde. 

Galerie: Galerie 5 úspěšných a talentovaných žen roku 2024 podle časopisu Marianne

3 fotky 4 fotky