Únorový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové
Měla jsem kdysi přítele, byl chytrý, vtipný, sebevědomý a o 15 let starší. A já si s ním připadala jako Líza Doolittlová – stejně naivní a beznadějně zamilovaná. Byli jsme šťastný a dokonalý pár.
Jenže to netrvalo dlouho. Ukázalo se, že má vnitřní běsy. Pohodové chvíle střídaly dny plné napětí a dusna bez zjevné příčiny. A hádejte, kdo jeho výlevy odnášel? Nikdy jsem nevěděla, v jakém stavu se probudí a co od něj čekat. Časem jsem si vybudovala jakýsi šestý smysl, který vycítil, že se něco děje a jaká reakce je vhodná pro zachování klidu v domácnosti. Naučila jsem se chodit v emočním minovém poli, ale dobře mi v tom nebylo. Kdybych bývala byla starší a zkušenější, možná by mě napadlo dotáhnout ho na terapii.
Možná bych si ušetřila spoustu bezesných nocí, kdy jsem přemýšlela, co jsem zase udělala špatně. A dost možná, že bych v celém tom procesu neztratila samu sebe. Došlo mi to v okamžiku, kdy jsem s ním přijela k našim a oni se vyděsili, že mě nepoznávají, že už to nejsem já. Ta extrovertní, rozesmátá, praštěná holka. Přemýšlela jsem o tom, co mi řekli, a snažila se pochopit, oč tu běží. Došlo mi, že žiju s manipulátorem a emočním upírem, kterého nějakým zvráceným způsobem naše konflikty živí. Bylo strašně těžké si to připustit a ještě těžší ho opustit. Ale zvládla jsem to. O pár měsíců později jsem se odstěhovala ke kamarádce do podnájmu na Žižkově. Postupně jsem se začala mít zase ráda a nabyla jsem ztracené sebevědomí.
Láska má totiž mnoho podob, ale ta nejdůležitější je láska k sobě. Nezapomínejte na to. Milé čtenářky, přeji vám pohodové čtení valentýnské Marianne, hodně upřímné lásky a krásné únorové dny!
Monika Mudranincová
šéfredaktorka Marianne
Chcete si Marianne číst raději v dogitální podobě? Zakoupíte ji ZDE.
Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.
