Prázdniny jsou přesně tím obdobím, kdy se vyráží na výlety. Na hrady, zámky, do přírody. Kromě toho, že dost často člověk během zdolávání výšlapu z podhradí mezi kamenné zdi zdolá také sám sebe a vystoupí z komfortní zóny, je prokazatelné, že společně strávený čas utužuje rodinu. A jaké plány máte letos vy?

Moje děti mě nejspíš nenávidí. O prázdninách, kdykoliv má mamka volno, vyrážíme dopoledne za historickými cíli, odpoledne pak nastává čas na volnou zábavu. Proklamuju tento organizační plán dne, jako vedoucí výpravy, asi už od nepaměti. Problém je, že účastníci zájezdu mi už moc nevěří. Vědí totiž, že dopoledne se u mě mnohdy překlopí i do pozdních odpoledních hodin a že tedy ze slibované zábavy nebude nic. I když, ony vědí, že i cesta je cíl. To jim také opakuju denně. A opakováni je co? Matka moudrosti

Na druhou stranu je fakt, že i ty nejvíc protažené ranní obličeje se s prožitými zážitky smršťují do podoby normálního člověka. Že se moje teenagerky začínají i usmívat a dokonce jsou schopné komunikovat, jestli se na další odbočce vydáme vlevo či vpravo. Že si tedy Vilém z Rožmberka uměl žít, když si postavil víkendový zámeček Kratochvíle a zhluboka hloubají, jestli tam měl ve stájích k dispozici dvacet, nebo padesát koní.

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: A spodní prádlo nosíte jaké?

Zmrzka je pak už jen třešničkou na dortu a vede k dobré náladě zaručeně a za všech okolností.

Velmi mě potěšilo, když mě učitelka dějepisu jedné z dcer informovala o tom, že má (moje dcera), znalosti o české renesanci, jako zbytek třídy dohromady. Čímž mě utvrdila v tom, že naše toulky nejsou tak zbytečné, jak si občas moje děti myslí a moje vrstevnice tvrdí to samé – povalujíc se na pláži v Chorvatsku.

A výhoda pro mě? Většinou na našich cestách není připojení k wifi, takže si povídáme. O všem. A já se dozvídám, jak zajímavé děti mám. Jaké mají sny… Znáte to, na desetikilometrové procházce k bodu B a následně během té samé vzdálenosti do bodu A semelete zkrátka vše. Jak to mají s tatínkem, co je štve, co kluci, jak se (ne)těší do školy, co je baví dělat ve volných chvílích. A ve finále zjistíte, že stejně k jídlu nejvíc milují tatranku a jablko, snědenou cestou uprostřed louky. Což je historicky nemění. Salám turistický ani řízek mezi oschlými chleby taktéž nebyl mým favoritem.

Do pomyslné sbírky českých krajů, které ještě prochozené nemáme, nám schází Vysočina. A stydím se - Punkevní jeskyně. Tam jsme se ještě nedostaly, takže to letos o prázdninách hodlám napravit.

KLÁRA KOTÁBOVÁ: Máte ještě něco svého?

A nevýhody letního cestování? Do práce a do školy se občas vracíme unavenější, než na začátku prázdnin. Na druhou stranu je jasné, že kdyby nás výlety nebolely, nejspíš bychom si je nepamatovaly. A ani prázdniny jako takové. Takže chodíme, mluvíme, necháme se ožírat od komárů, občas spadneme do rybníka, ztratíme klíčky od auta, takže celou trasu jdeme ještě jednou, a nakonec je najdeme. Taky se potkáme se skvělými lidmi, jak já tvrdím pocestnými, kteří nás nasměrují na správnou cestu. Abychom si zašly ve finále dvacet, a ne padesát kilometrů.

Cesta je cíl a my si své cesty užíváme do posledního kroku. Mimochodem, nejvíc vzteklé je dítě, které nemá dostatek cukru v krvi. Takže stačí, když budete mít v batůžku drobný úplatek, a i toho největšího nechodce dostanete – přesně tam, kam potřebujete.

Krásné léto.

Titulka

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.

Promotion