RADKIN HONZÁK: Březen - na slunce lezem

Každý vítá jaro po svém.  Na naší studně ráno hvízdal kos. // Jde jaro, jde jaro. Tak to napsal Karel Toman. V Němcově soudničce se však pan Okrouhlo dopálil a prudce vzkřikl: Kos je vůl! Kos je u mne vůl – jen jdi a řekni mu to. Ať mě kos žaluje! Ať mě žaluje celá cvrlikající příroda! Já se jí postavím.

A s panem Okrouhlem souzní každý šestý člověk, který se vůbec netěší na změnu času, která se s jarem pravidelně dostavuje. S koncem března se nám navracejí delší dny, více slunečního světla přináší organismu více vitaminu D a více serotoninu, měli bychom se probouzet ze zimní únavy a začít zpívat s kosem. Ne všem se ale daří. Připojí se vřele ke staré pranostice a zalezou za ústřední topení až do dubna. Ke mně pak přijdou otrávení a jejich mantra zní: „Já už jsem takovej.“ „Já už jiná nebudu, maminka byla úplně stejná.“

Ta otázka je zajímavá po celý rok, avšak v době, kdy se všechno probouzí, se ozývá se zvýšenou naléhavostí – je skutečně nutné většinu života trpět, trápit se a pohybovat se od jednoho neštěstí ke druhému? Je pesimistický pohled na svět, o němž se jeho majitelé domnívají, že je ochrání před zklamáním, skutečně tak výhodný? Podívejte se na přiložený dotazník, odpovězte poctivě na položené otázky a změřte si míru své pohotovosti k nešťastnému životu.

Kde začít se změnou?

Uvědomte si, jak hodnotíte dosažené úspěchy a neúspěchy. Pokud se vám něco povede a vy si řeknete, že to byla věc náhody a štěstí a současně si nad nepovedenými kousky vyčítáte vinu, je třeba jako první krok tenhle postoj změnit. Říct si: Jsem ta, která si dokáže zařídit nejen maléry, ale také pěkné věci. Jsem kapitánka a kormidelnice (i mužstvo) svého životního korábu.

ČTĚTE TAKÉ: 

RADKIN HONZÁK: Ani jeden BYCH

RADKIN HONZÁK: Většina mužských není slepá, ale blbí jsou všichni