Dnes si obvykle mák koupíme už namletý, případně sáhneme po speciálním nástavci na kuchyňský robot. I když klasické ruční mlýnky jsou v prodeji, a tudíž i v běžném provozu stále. Pokud ale máte někde ve sklepě nebo na chalupě starý kousek po babičce, možná jde o svého druhu poklad. Jak to poznat?
Koláče, buchty, nudle s mákem, šišky, frgále nebo makové záviny byly kdysi nedílnou součástí jídelníčku. A pokud je chtěla hospodyňka péct, bez mlýnku to nešlo. Mák se tehdy neprodával již namletý, mlel se těsně před pečením, mlýnek tudíž v domácnosti nesměl chybět. V první polovině 20. století se rozjela průmyslová výroba domácího kuchyňského náčiní. Tehdejší slavné značky jako Porkert vyráběly tisíce litinových mlýnků ročně. A vzhledem k tomu, že litina je téměř nezničitelný materiál, mlýnky se dědily z generace na generaci. Proto jich dodnes po babičkách a prababičkách nacházíme na půdách a ve sklepích tolik. Jaká je tedy šance, že právě u vás se skrývá nějaký ten sběratelský poklad?
Když se podíváte například na aukro.cz, najdete tam na prodej mlýnky na mák už od 50 korun. Nechybějí však ani kousky kolem tisícovky. Běžné litinové mlýnky z poloviny 20. století (např. zmiňované značky Porkert nebo IDEAL) obvykle nepřekročí hodnotu pár set korun. To prvorepublikové nebo starší rakousko-uherské kousky z konce 19. století bývají ceněnější, maximálně počítejte však do 3000 korun. Nejhodnotnější jsou pak velké litinové mlýnky na mák z té doby, které se nepoužívaly doma, nýbrž byly určené pro pekárny, cukrárny nebo staré koloniály.
Foto: Shutterstock
Staré litinové mlýnky slouží převážně jako sběratelské a dekorační předměty.
Mosazné prvky a zdobení
Při posuzování hodnoty takového starého mlýnku hraje roli též materiál. Běžné mlýnky byly z litiny. Pokud má však mlýnek mosazné prvky, například násypku, dřevěnou zásuvku či nějaké zdobení, jeho cena může vystoupat i přes 1000 korun. Zejména pokud je v zachovalém, nepříliš opotřebeném stavu, mlecí mechanizmus je bez prasklin a mlýnek je kompletní se vším všudy, včetně upevňovacího šroubu ke stolu. Poznat přesný věk tohoto pokladu z půdy pomáhají vyražené nápisy, typ písma, výrobní čísla nebo tvar násypky a kličky. Starší modely z přelomu 19. a 20. století měly často odlišný tvar a jemnější detaily než unifikované masové výrobky z pozdější doby.
Makový, nebo masový
Zmiňovaná značka Porkert z Orlických hor, založená ve druhé polovině 19. století, se na mlýnky specializovala. Vyráběla ty na maso, ale i menší na mák. V čem se vlastně mimo velikosti liší? Na rozdíl od masa se mák nedrtí ani neseká, ale tře a lisuje. Mlecí mechanismus mlýnku proto tvoří dva kotouče těsně přitisknuté k sobě. Šnek je tenký a má husté závity. Jeho úkolem totiž není vyvíjet tlak jako u masa, ale plynule a po malých dávkách nadávkovat drobná semínka mezi mlecí plochy. Vzhledem k tomu, že mák obsahuje velké množství tuku, mlecí plochy mlýnku jsou rýhované tak, aby maková pasta s olejem plynule odtékala a nezasekávala stroj. Pokud byste se pokusili semlít mák v mlýnku na maso nebo na kávu, ten by se nenamlel a pravděpodobně by mlýnek ucpal.
Dnes se staré mlýnky kupují zejména jako rustikální dekorace do chalup, vintage kuchyní či kaváren. Pokud ale ten váš neprodáte, můžete ho vyčistit a znovu používat. Základem je zejména důkladné odstranění rzi, omaštění mlecích ploch a následná preventivní ochrana proti další korozi. Mlýnek nejprve budete muset celý rozebrat. Pokud jsou díly zatuhlé nebo spojené rzí, prolijte závity jedlým olejem a nechte je několik hodin povolit. Poté všechny části očistěte jemným mosazným nebo nylonovým kartáčkem, případně ocelovou vlnou. Propláchněte v teplé vodě s jarem od zbytků nečistot a důkladně vysušte. Složte mlýnek zase dohromady. Na závěr jako prevenci před další korozí potřete celý strojek potravinářským parafínovým olejem, který nežlukne. A nyní se konečně směle můžete pustit do pečení, třeba makových buchet…
