Jak stavět současně v prostředí, kde má hlavní slovo historie? Dva projekty z Moravy ukazují dvě rozdílné cesty. Arcibiskupský zámek v Kroměříži potřeboval zachránit více než sto let starý krov a obnovit rozsáhlou střechu, zatímco u historické fary v Tišnově vznikl zcela nový komunitní sál. V obou případech ale platilo totéž: nové řešení nesmělo potlačit charakter místa.
Při rekonstrukci památky nebo dostavbě v historickém prostředí nestačí vybrat materiál podle technických parametrů. Záleží také na měřítku, vzhledu a na tom, jak nová vrstva zestárne. Dobře je to vidět právě na dvou moravských realizacích. V Kroměříži bylo třeba zachovat podobu jedné z nejvýznamnějších českých památek. V Tišnově naopak architektura dostala prostor být současná, aniž by se snažila historickou faru napodobovat.
Nad vzácnými interiéry zámku se opravovalo 5 200 metrů čtverečních střechy
Arcibiskupský zámek Kroměříž patří společně se zahradami od roku 1998 na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Za reprezentativními fasádami se navíc ukrývají mimořádně cenné interiéry, historická knihovna i obrazárna. Oprava střechy proto nebyla běžnou rekonstrukcí, při níž lze případné komplikace řešit za pochodu bez větších následků. V letech 2020 až 2024 prošel střešní plášť rozsáhlou obnovou. Skutečný stav historického krovu se naplno ukázal až během prací a vyžádal si rozsáhlé tesařské výměny. Nad právě opravovanými částmi proto vznikala provizorní ochranná střecha, která měla minimalizovat riziko, že déšť nebo jiné nepříznivé počasí ohrozí interiéry a zdejší sbírky.
„Hlavním impulsem rekonstrukce byl havarijní stav historické střechy. Cílem byla stabilizace celé konstrukce, dále pak ochrana unikátních interiérů a zajištění dlouhodobé životnosti. Celkově byla střecha obměněna v impozantním rozsahu 5 200 m²,“ popisuje Pavel Kotrla, manažer marketingu společnosti H&B delta, která měla na starosti obnovu krovu a pokládku nové krytiny. Celá rekonstrukce se rozdělila do pěti etap a zámek přitom zůstal otevřený návštěvníkům. Už samotná organizace prací tak musela respektovat běžný život památky.
Nová krytina musela vypadat, jako by sem patřila odjakživa
U historického objektu podobného významu by příliš nápadná nová střecha snadno narušila celkový dojem. Pro Kroměříž proto padla volba na tradiční pálenou tašku s kulatým řezem, položenou šupinovým způsobem. Červená keramická krytina respektuje historickou skladbu střechy a z dálky nepoutá zbytečnou pozornost. Tady je dobře vidět, že moderní materiál nemusí znamenat moderní vzhled. U památky může být jeho úkolem přesný opak: technicky vyhovět dnešním nárokům, ale vizuálně ustoupit architektuře staré několik století. Za provedení střechy získala společnost H&B delta ocenění v soutěži Tondach Pálená střecha 2024 v kategorii Historické stavby.
Foto: Wienerberger
V Tišnově zvolili opačnou cestu
Zatímco v Kroměříži šlo především o zachování historické podoby, u fary v Tišnově dostali architekti jiný úkol. Místní farnost potřebovala více prostoru pro setkávání, vzdělávání i práci s dětmi a mládeží. Namísto napodobování původní budovy vznikl současný komunitní sál, který se starou architekturou komunikuje prostřednictvím materiálů a proporcí. Jeho půdorys má neobvyklý lichoběžníkový tvar. Dvě obvodové stěny vznikly z cihelných bloků, další je téměř celá prosklená. Nejzajímavější je ale čtvrtá strana – tu tvoří původní cihlokamenná zeď historické fary. Stará konstrukce se tak nestala něčím, co bylo potřeba před novou přístavbou schovat. Naopak se přímo zapojila do interiéru. „Mám radost z krásného a praktického architektonického návrhu a jsem rád za kvalitního zhotovitele, díky kterému proběhla realizace bez komplikací,“ říká farář Josef Rybecký. Zmiňuje také podporu společnosti Wienerberger, která na projekt darovala cihly, i trpělivost sousedů během stavby.
Zelená střecha i denní světlo pomáhají nové části splynout s místem
Na hlavní sál navazuje obdélníková vstupní část s bezbariérovou toaletou. Ta už nevznikla z cihel, ale jako lehká dřevostavba se zelenou střechou. Díky ní nepůsobí přístavba vedle staršího objektu zbytečně těžce. Do konstrukce se zapojily také překlady Porotherm a střešní okna Tondach doplněná zateplovací sadou Thermo set. Především práce s přirozeným světlem je v podobném prostoru důležitá. Komunitní sál nemá fungovat jako reprezentativní místnost, do níž se vstupuje jen při zvláštních příležitostech. Má sloužit každý den a různým generacím lidí. Výstavba trvala přibližně čtrnáct měsíců a realizaci zajistila společnost Baumat.
Kroměřížský zámek a komunitní sál v Tišnově mají na první pohled společného jen málo. Jeden projekt chrání mimořádně cennou památku, druhý přidává novou vrstvu k historické faře. Přesto oba připomínají důležitou věc: respekt ke staré architektuře neznamená, že se musíme vzdát současných materiálů a technologií. Rozhodující je způsob, jakým je použijeme. Někdy mají téměř zmizet a pomoci zachovat původní obraz stavby, jako tomu bylo u střechy zámku. Jindy mohou svou současnost přiznat a vytvořit vedle starého domu novou, jasně čitelnou vrstvu.
Zdroj: autorský text, H&B delta, wienerberger.cz
Galerie: Jak přidat současnost ke staré architektuře? Zámek v Kroměříži a fara v Tišnově ukazují dvě různé cesty
