Dům obklopený zelení, vlastní ovoce a zelenina, louka místo dokonale posekaného trávníku a les, do kterého stačí vyjít ze zahrady. Margit Slimáková si s rodinou vytvořila domov, kde je příroda součástí každého dne. A přestože pozemek působí, jako by tu všechno rostlo odjakživa, ještě před několika lety tu byla obyčejná louka.
Do svého soukromí nechala známá specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margit Slimáková nahlédnoutmagazín Lifee v pořadu Vítejte. A návštěva ukázala, že zásady, o nichž dlouhodobě mluví v souvislosti s jídlem a zdravým životním stylem, se docela přirozeně propsaly také do jejího bydlení. Žádná okázalost, dokonale zastřižené záhony ani zahrada, nad níž by člověk musel trávit každý volný víkend s nůžkami v ruce. Místo toho dřevo, příroda, užitkové rostliny a dostatek prostoru na to, aby si část pozemku mohla žít trochu po svém.
Rodina pozemek získala přibližně před třinácti až čtrnácti lety.„Byla tady jenom louka, v podstatě tady nic moc nebylo,“ vzpomíná Margit. Dům přišel až později. Stavět se začalo na jaře v pandemickém roce a už v listopadu se rodina stěhovala. „Byla to rychlovka,“ směje se majitelka a připomíná jednu z výhod dřevostavby – jakmile jsou hotové základy, stavba může postupovat svižně. Pro Margit a jejího manžela ale nebyla rychlost jediným argumentem. Dřevo jim bylo blízké také z ekologického hlediska a líbil se jim samotný charakter podobných staveb. Návrh vznikal ve spolupráci s pražskou architektkou a majitelé do něj vstupovali vlastními představami. Chtěli například barevná okna a dveře, což je sympatický detail připomínající, že ekologický dům rozhodně nemusí znamenat jen dřevo, bílou a padesát odstínů béžové.
Přestěhování znamenalo výraznou změnu oproti předchozímu životu.„Hlavní rozdíl je v té přírodě. Terasa, zahrada. Člověk je stále venku,“ porovnává dnešní život s předchozím bydlením v Praze. Také tam rodina bydlela v domě se zahradou, její možnosti však byly omezené. Tady je příroda každodenní součástí života. Stačí vyjít na terasu a člověk je venku. A obejít celý pozemek už vydá na docela slušnou procházku.
Foto: Dan Sklenář/Lifee
Margit Slimáková dlouhodobě propaguje přirozené potraviny a vaření ze základních surovin.
Zahrada nemusí být dokonale učesaná
Největší kouzlo domu se ale ukáže ve chvíli, kdy vyjdete ven. Zahrada vznikala podle permakulturních principů a její uspořádání má logiku. To, co rodina používá nejčastěji, roste nejblíž domu. Pro pár snítek bylinek není potřeba vyrážet na výlet přes celý pozemek. Dál najdete zeleninu, ovocné stromy a postupně stále divočejší části. Rostou tu meruňky, broskvoně, jabloně, moruše, ořešáky, kaštany nebo muchovníky, nechybějí dýně, zelenina ani nejrůznější bylinky. Tráva se nemusí sekat každý týden. Pravidelně se udržují hlavně cesty, zatímco zbytek může růst a kvést. „I plevel má dovoleno růst. Sekají se třeba cestičky,“ popisuje Margit. Je to vlastně docela osvobozující představa zahrady. Nemusíte nad každou sedmikráskou propadat pocitu, že jste něco zanedbali. Trocha divočiny není známkou nepořádku, ale součástí plánu.
Meruňky, moruše, kaštany i houby z vlastního lesa
Když se vydáte od domu vzhůru, zahrada postupně odhaluje další vrstvy. Rostou tu meruňky, broskvoně, jabloně, moruše, ořešáky i kaštany, nechybějí muchovníky nebo zimolezy. Margit pěstuje zeleninu, dýně, květiny a samozřejmě bylinky, které rodina využívá například do čajů. Úplně nahoře čeká možná nejhezčí překvapení – vlastní smíšený lesík. Když rodina pozemek získala, byly zde vysazeny malé sazenice. „Teď jsou to mnohametrové stromy, které nás přerůstají a ve kterých rostou houby,“ doplňuje Margit. Lesem vede cesta, jinak ale majitelé tuto část nechávají pokud možno na pokoji. Má být místem, kde příroda dostává více svobody než člověk.
Dům ale nevypráví pouze příběh současného života na českém venkově. Rodina strávila sedm let v Číně a některé vzpomínky si přivezla doslova s sebou. V interiéru proto najdeme originální čínské sošky, draky a Buddhy, které během let získali nebo koupili. Margit Slimáková o svém současném bydlení mluví jako o ráji a za největší rozdíl oproti Praze považuje především blízkost přírody. Terasa, zahrada a možnost trávit velkou část dne venku pro ni znamenají víc než městské pohodlí.
Její domov přitom nabízí zajímavou inspiraci i pro ty, kdo šestnáct tisíc metrů čtverečních a vlastní les nejspíš nikdy mít nebudou. Myšlenka za ním totiž funguje i na mnohem menší zahradě. Nemusíme posekat každý kout, nemusíme oddělovat okrasnou část od užitkové neprostupnou hranicí a nemusíme mít pocit, že zahrada je krásná jen tehdy, když nad ní máme absolutní kontrolu.
Zdroj: autorský text, lifee.cz
Galerie: Na návštěvě u Margit Slimákové. Prahu vyměnila za dřevostavbu uprostřed zeleně. Kolem domu má jedlou zahradu, sad i vlastní les
