Herec Štěpán Benoni nás exkluzivně pozval na návštěvu svého vysněného kanadského srubu na Šumavě

Kdy jste srub kupovali, v jakém byl stavu?

Kupovali jsme srub zhruba před šesti lety se záměrem, že to bude spíš chata nebo chalupa. Vždycky jsem snil o tom žít ve srubu, ale myslel jsem si, že to nepůjde, protože v té době jsme oba i s mou ženou Vlaďkou pracovali v Praze. Ale pak najednou přišel covid. Byli jsme rádi, že nemusíme být zavření ve městě. Hrozně jsme si tu zvykli a aniž bychom to nějak plánovali, najednou jsme tu žili trvale.

Jak jste ke srubu vůbec přišli?

Srub tu tehdy stál na samotě, kousek nad takovou hezkou vesnicí a u lesa. Byl postavený jako vzorový srub jedné firmy, co se na dřevostavby specializue, a nebyl úplně zařízený na bydlení. Zkrátka ukázková stavba. Výhodou ale bylo, že už zde stál asi 8 let, což je u srubu úplně zásadní, celá stavba se totiž může pohnout až o třicet čísel. Tyto  změny mohou dost negativně ovlivnit okna, dveře, nebo i celou střechu. My jsme naštěstí kupovali už starší stavbu, kde nic takového nehrozilo. Před koupí jsem ještě nechal zkontrolovat dřevo, jestli není ničem napadené a mohli jsme se stěhovat. Nevýhoda naopak byla, že interiér byl do jisté míry zařízený, ale pouze provizorně a něco z toho zde bohužel pořád zůstalo. Byl tu laciný nábytek, protože majitelé nepotřebovali nic k trvalému používání. Já to mám rád kolem sebe hezký, mám nějakou představu, líbí se mi kvalitní design a tohle pro mě bylo trochu těžký. Od začátku mi bylo jasné, že to celé budu muset nějak změnit a všechno to projde malou či větší rekonstrukcí. Myslel jsem teda, že to půjde rychleji, ale jsem rád, že alespoň podkroví už začíná dostávat finální podobu.

„Splnil jsem si celoživotní sen,” říká Štěpán Benoni
 

Co vás na srubu tak oslovilo?

Je to můj celoživotní sen. Strašně se mi líbí dřevostavby, líbí se mi veliké kanadské domy, miluju dřevo. Mám rád kombinaci dřeva i nějakých modernějších věcí. Ideální je pro mě kombinace základních materiálů jako kov, kámen a už zmiňované dřevo ve všech podobách. Líbí se mi větší prostory. Přál bych si přistavět ke srubu ještě jedno takové křídlo s otevřeným krovem, aby se zvětšily společné obytné prostory. Ještě jsem zapomněl zmínit, že kromě samotné stavby byl můj sen bydlet poblíž mé milované Šumavy a to se taky splnilo.

Znali jste toto místo, nebo jste ho navštívili poprvé až s realitkou?

Já jsem tohle místo znal, protože jsme sem s bráchou a tátou jezdili odmala na ryby. Je tu kousek pstruhová řeka, takže když jsem na realitce na srub narazil, dělal jsem všechno pro to, aby byl náš a naštěstí se zadařilo. Se ženou máme pocit, že zde bydlíme odjakživa a to je především kvůli místním lidem, kteří jsou skvělí. Během půl roku jsme si tady našli opravdu blízké přátele, kteří nám pomohli opustit dosavadní pražský svět a zakořenit právě tady. Náš kamarád má ranč a inspiroval nás k tomu pořídit si koně, můj nejlepší kamarád je zas zdejší starosta a každý víkend je tu nějaká kulturní akce. A to je moc fajn.

Co všechno jste museli opravit?

Opravovat se nemuselo nic. Nejdřív jsem musel nechat srub natřít přírodním olejem. Předchází tomu to, že se musí celá stavba pořádně umýt, což jsem dělal sám wapkou a bylo to opravdu náročné. A pak přijede firma, zbrousí dřevo a nově natře. Zřejmě mě to čeká v příštím roce zase a pak budu mít tak 8 let klid. Pak jsem nechal udělat terasu, ta původní byla z nevzhledných dlaždic, tak jsem pořídil modřínovou a srubovitý stůl s lavicí. Další sen mi splnila manželka, když sama vykopala na zahradě malé jezírko, kde máme rybky. A protože jsme si záhy pořídili dva psy, museli jsme postavit pořádný dřevěný plot alespoň na části pozemku. A pak už jsme řešili interiér, aby byl útulný a nám v něm bylo hezky. Většinu nábytku jsme nakonec pořídili od firmy Ubud. Jedná se o stylový nábytek z teaku, který je podle mě nadčasový. Ale spousta práce je ještě před námi.