Na první pohled připomíná několik tradičních venkovských staveb poskládaných vedle sebe. Ve skutečnosti jde o velkorysou současnou rezidenci, jejíž architektura vychází z jednoduchého archetypu stodoly a opakuje jej ve čtyřech různých podobách. Každý objem má vlastní funkci, dohromady je ale spojují sedlové střechy, tmavé cihly, přírodní kámen a prosklené průchody.
Dům vznikl pro pár sběratelů umění, kteří chtěli dostatek prostoru pro každodenní život, rodinná setkání i návštěvy přátel. Místo jednoho monumentálního objemu proto Atelier Échelle vytvořil sérii menších částí, mezi nimiž se střídají galerie, obytné místnosti, soukromé zázemí i prostory otevřené krajině.
House on the Lake stojí na západním břehu jezera Memphremagog u města Magog v kanadském Québecu. Právě místní venkovská architektura se stala hlavní inspirací návrhu. Atelier Échelle převzal jednoduchý objem tradiční stodoly a použil ho jako základ čtyř propojených částí domu. Jednotlivé objemy se liší velikostí podle toho, co se v nich odehrává. První funguje jako letní venkovní dům, druhý jako zimní obytná část, třetí ukrývá soukromé zázemí majitelů a poslední patří hostům. Díky tomu rezidence nepůsobí jako jeden obrovský blok. Jednotlivé části jsou propojené skleněnými mosty, které se téměř vznášejí nad terénem, a horní pásová okna přivádějí denní světlo hluboko do interiéru.
Nejblíž k jezeru je letní dům bez klasických stěn
Objekt situovaný nejblíže vodě funguje jako letní venkovní dům. Tvoří ho přibližně třicet metrů dlouhá terasa s venkovní kuchyní, jídelním místem, posezením u ohně a vyhřívaným bazénem. Nejde tedy jen o terasu připojenou k obývacímu pokoji. Architekti ji pojali jako plnohodnotnou sezónní část domu, která má vlastní funkce a během teplých měsíců se stává hlavním místem společenského života. Hned vedle se nachází takzvaný zimní dům. Ten naopak tvoří velký otevřený interiér s kuchyní, jídelnou, lounge a klavírním barem. Další část obsahuje hlavní ložnicové apartmá, pracovnu, vinný sklep, spíž a menší koupelnu. Pět pokojů pro hosty a dětský lounge jsou umístěny v domě nejvzdálenějším od jezera. Soukromí majitelů a návštěv tak zůstává přirozeně oddělené, aniž by bylo nutné dům rozdělit na několik uzavřených křídel.
Poloha domu není jen působivým pozadím. Ovlivnila samotnou konstrukci.Rezidence je orientovaná tak, aby zachytila západy slunce nad jezerem, a hlavní obytné prostory proto dostaly rozsáhlé prosklené plochy od podlahy až ke stropu. Pro více než patnáct metrů dlouhou část fasády vznikl speciální konstrukční systém umožňující použití motoricky ovládaného skla. Výhled díky tomu téměř nic nepřerušuje a okolní krajina funguje jako neustále se měnící obraz. Jinak vypadá v ranní mlze, jinak při západu slunce a úplně jinak v zimě. Stejný princip se objevuje už při příchodu do domu. Téměř tři a půl metru vysoké dřevěné vstupní dveře vedou do galerie a současně rámují pohled směrem k vodě.
Kuchyň se vzdala horních skříněk ve prospěch krajiny
V kuchyni je vztah domu s okolím možná ještě zřetelnější. Nad pracovní deskou nejsou klasické horní skříňky. Nahradilo je souvislé prosklení, takže místo obkladu nebo polic pokračuje za pracovní plochou výhled ven. Kuchyň tak není uzavřená stěnou, ale krajinou. Uprostřed stojí masivní ostrůvek vytvořený z jednoho hrubého kamenného bloku. Na něm leží zuhelnatělá ořechová deska s přirozenou hranou, která vytváří vyšší část určenou k sezení. Právě tady se dobře ukazuje materiálový přístup celého domu. Drsný kámen, tmavé dřevo a sklo se nepotřebují přebíjet množstvím dalších povrchů. Každý z nich má dost prostoru, aby vynikla jeho struktura.
Foto: Maxime Brouillet
Materiály nemají zůstat dokonale nové
Při výběru materiálů nebyl nejdůležitější jejich vzhled v okamžiku dokončení stavby. Architekti počítali s tím, že se budou během let měnit. Cílem bylo využít povrchy, které dokážou přirozeně stárnout a postupně získávat patinu. Vnější stěny proto pokrývají tmavé cihly z pálené hlíny a výraznou střechu tvoří rozměrné šindele vyrobené na míru v místní dílně. Na terase, v zahradě, u venkovní kuchyně a kolem krbu se objevuje černá a šedá kambrická žula nalezená v regionu. Stejné materiály se opakují na několika místech, díky čemuž rozsáhlá rezidence drží pohromadě i bez jednotné barevné palety. Místo snahy zachovat všechno navždy bez jediné změny tak dům počítá s časem jako s další součástí návrhu.
Umění se nenastěhovalo až do hotového domu
Majitelé jsou sběratelé umění a návrh s tím počítal od začátku. V interiéru proto nevznikly jen bílé stěny určené k pozdějšímu zavěšení obrazů. Umění je na některých místech přímo součástí architektury. Nejvýraznějším příkladem je malá koupelna, jejíž stěny ze všech stran pokrývá nástěnná malba Simona Hughese představující čtyři roční období. Aby pro dílo zůstalo co nejvíce nepřerušené plochy, umyvadlo není přisazené ke stěně. Stojí na samostatném bronzovém sloupu přímo uprostřed prostoru. Stejný umělec vytvořil také výtvarný prvek u bazénu inspirovaný plovoucími ledovci. Chladný motiv přitom záměrně kontrastuje s teplou vodou. Galerijní charakter domu se tak neomezuje na jednu místnost. Umělecké instalace se objevují během pohybu domem a mění způsob, jakým jednotlivé prostory vnímáme.
Samostatnou kapitolu představuje vinný sklep, který je navržený pro více než 1 200 lahví. Úložný systém přitom zohledňuje především specifický tvar burgundských lahví. Do místnosti se vstupuje přes dveře kombinující jemně profilované sklo a bronz. Za nimi se atmosféra oproti světlým obytným částem výrazně mění. Vestavby z bílého dubu jsou sevřené mezi štěrkovou podlahou a bronzovým stropem. Zapuštěné osvětlení a bronzová zrcadla vytvářejí teplé odlesky a znásobují pocit hloubky. Ani vinný sklep tak není jen technickou místností schovanou někde za dveřmi. Stejně jako ostatní části domu dostal vlastní charakter.
Doporučujeme
reklama
Biliárový pokoj naopak záměrně potemněl
Ne všechny prostory jsou otevřené světlu a krajině. Biliárový pokoj pracuje s mnohem intimnější atmosférou. Stěny pokrývají hluboce modré manšestrové závěsy a interiér doplňují vestavby z ořechového dřeva. Černá plocha biliárového stolu se opakuje na svítidlech zavěšených nad ním. Po rozsáhlém skle, kameni a světlých obytných místnostech tak vzniká uzavřenější prostor, ve kterém hlavní roli hrají textura, barva a tlumené světlo. Střídání podobně rozdílných atmosfér zabraňuje tomu, aby dům navzdory své velikosti působil jednotvárně.
Zdroj: autorský článek, Atelier Échelle, v2com
Galerie: Čtyři stodoly, šest ložnic a více než 1 200 lahví vína. Neobyčejný dům se schoval na břehu jezera
