Majitelka chtěla původně upravit jen část svého bytu v centru Turína. Architekt ale rychle pochopil, že dílčí změny nestačí. Rekonstrukce se proto rozrostla na všech 92 metrů čtverečních a ukazuje, jak může bílý interiér působit útulně, osobitě i odvážně zároveň.
Byt v centru Turína patří ženě, která si přála současné, praktické a zároveň osobní bydlení. Některé kusy nábytku pro ni měly citovou hodnotu, a tak se nestavělo úplně od nuly. Architekt je zasadil do nového prostředí a jednotlivé místnosti propojil stejnými materiály, liniemi a opakujícími se barvami. Výsledkem není sterilní bílý interiér, ale klidný prostor, který má dost charakteru a nepůsobí jako katalogová kulisa.
Jednou z prvních změn prošel vstup. Původní dvojité dveře a nepraktický schod nahradil otevřenější prostor, který byt přirozeně odděluje od společné chodby, ale nepůsobí stísněně. Prosklený prvek zachovává dostatek světla a zároveň chrání soukromí obytné části. Také schodiště, které mohlo být vnímáno jako překážka, se stalo přirozenou součástí návrhu. Místo snahy ho schovat architekt pracoval s jeho tvarem a začlenil ho do celkové kompozice bytu. Právě schopnost využít původní omezení se v interiéru opakuje na několika místech. Hlavní roli v obytném prostoru převzala velká knihovna vyrobená na míru. Začíná už u vstupu, pokračuje přes obývací pokoj a táhne se až za pohovku. Nejde přitom jen o police na knihy a dekorace. Konstrukce využívá rozdílnou hloubku stěny a ukrývá také místo na boty, kabáty a další věci, které by jinak zůstaly na očích.
Díky tomu není potřeba zaplňovat pokoj několika samostatnými skříněmi. Jediný vestavěný prvek sjednocuje celou místnost a současně pomáhá udržovat pořádek. Bílé provedení nechává knihovnu splynout se stěnou, její délka a členění jí ale dodávají dostatečně výrazný vzhled. Obývací část je zařízená převážně v bílé, kterou oživují růžové pohovky a drobnější barevné detaily. Růžová tu nepůsobí dětsky ani romanticky přehnaně. Má tlumenější odstín a v kombinaci s dřevěnou podlahou, čistými liniemi a množstvím denního světla dodává prostoru měkkost.
Kuchyň se otevírá přímo do obývacího pokoje, a proto musela působit stejně upraveně jako zbytek interiéru. Její podobu určuje velký monolitický ostrůvek, který odděluje pracovní část od posezení, aniž by mezi nimi vytvářel skutečnou bariéru. Z jedné strany nabízí prostor pro přípravu jídla, z druhé pomáhá vést pohled mezi kuchyní a obývacím pokojem. Ostrůvek zde funguje současně jako hranice i spojovací prvek. Díky jednoduchému tvaru a světlému provedení na sebe nestrhává všechnu pozornost, přesto je jedním z nejvýraznějších prvků otevřené části bytu.
Na míru vznikl také rozkládací jídelní stůl, který lze zvětšit až pro osm lidí. V běžném provozu nezabírá zbytečně mnoho místa, při návštěvě ale umožňuje využít obývací část společensky. Byt tak nepůsobí jako formální reprezentativní prostor, ale jako domov, kde se skutečně počítá s přáteli a společnými večeřemi. Barevně zůstává kuchyň střídmá. Bílá navazuje na knihovnu a stěny, zatímco dřevo ji spojuje s podlahou a zbytkem zařízení. Čistý základ zároveň umožňuje, aby v interiéru vynikly růžové sedací prvky, obrazy nebo zeleň, aniž by prostor začal působit přeplněně.
Ložnice připomíná malou soukromou oázu
Chodba vedoucí do klidové části bytu byla zkrácena na minimum, aby se co nejvíce plochy využilo uvnitř pokojů. V jedné ze stěn se ukrývá posuvná dveřní konstrukce vyrobená na míru, která odděluje menší koupelnu. Výklenek ze sádrokartonu s vestavěnými policemi přidává úložný prostor, ale nepřekáží v průchodu. Hlavní ložnice má 21 metrů čtverečních a vznikla jako kombinace místa na spaní, šatny a malého pracovního či kosmetického koutku. Nábytek na míru využívá stěny až do posledního centimetru, přesto místnost nepůsobí přeplněně. Bílá, dřevo a dostatek přirozeného světla zachovávají lehkost i tam, kde je potřeba velké množství úložných prostor. Na ložnici navazuje koupelna, která se od zbytku bytu barevně výrazněji odlišuje. Světlé plochy s efektem kamene doplňují sytě zelené obklady a květinová tapeta. To, co by v jedné místnosti mohlo působit příliš výrazně, zde funguje díky pečlivě omezené paletě.
Foto: Stroppiana Vanni
Koupelna nabízí vanu, sprchu i praktickou část pro praní. Dva vstupy – jeden prosklený a druhý skrytý v rovině stěny – umožňují prostor používat různými způsoby a zároveň zachovat soukromí. Zelená barva dodává koupelně vlastní atmosféru, ale díky dřevu a světlému základu stále navazuje na celý byt. Menší druhý pokoj měří přibližně 11 metrů čtverečních. Jeho omezenou plochu řeší vestavěná skříň, která překlenuje část místnosti a využívá také prostor nad lůžkem. Neutrální barvy a dřevěné prvky zde nejsou jen estetickou volbou. Pomáhají místnost opticky sjednotit a zabraňují tomu, aby množství úložných skříní působilo příliš těžce.
Doporučujeme
reklama
Podlaha drží celý byt pohromadě
Nejvýraznějším společným materiálem je přírodní dřevěná podlaha s ručně kartáčovaným povrchem. Prkna jsou položená průběžně, a tak jednotlivé místnosti vizuálně propojují a zároveň byt opticky prodlužují. Kresba dřeva je dobře viditelná právě díky bílým stěnám a nábytku. Bílá zde neslouží jen jako bezpečné pozadí. Umožňuje vyniknout struktuře parket, růžovým pohovkám, zeleným obkladům i předmětům, které si majitelka ponechala z původního zařízení.
Zdroj: autorský článek, KK Architecture
Galerie: Měla vzniknout jen nová ložnice. Nakonec proměna pohltila celý byt a výsledek stojí za to
