Třetí srpnový den patří všem milovníkům šťavnatého letního osvěžení. Je totiž Dnem vodního melounu! Oslavit ho můžete originálním dezertem podle dnešního receptu. Půvabný melounový dort vás nadchne svou osvěžující chutí, snadnou přípravou bez pečení a minimem kalorií.
Neoficiální „melounový svátek“ vznikl ve Spojených státech, ale rychle si získal popularitu po celém světě. Není divu. Vodní meloun je nesmírně oblíbený napříč zeměmi, světadíly i věkovými kategoriemi. Víte ale, odkud se tato obří bobule na naše stoly vlastně dostala? Spisovatel Mark Twain kdysi prohlásil, že „ochutnat vodní meloun je jako vědět, co jedí andělé“. Divoký předek tohoto plodu by ale těžko někoho nadchl. Dnešní sladká, šťavnatá a červená dužina je totiž výsledkem pěti tisíc let lidského úsilí, selektivního šlechtění a cestování napříč kontinenty. Významný zahradník a výzkumník Dr. Harry Paris z Organizace pro zemědělský výzkum v Izraeli zasvětil historii této oblíbené letní pochoutky dlouhé roky shromažďování důkazů z egyptských hrobek, starověkých hebrejských textů i středověkých vyobrazení.
Vědci se shodují, že pramelounpochází z Afriky, odkud se rozšířil do Středomoří a zbytku Evropy. O přesném místě původu se však vedly dlouhé spory. Zmatek provází toto ovoce od samého počátku, a dokonce i jeho vědecký název Citrullus lanatus je chybný. Slovo lanatus znamená v latině „chlupatý“ a původně patřilo zcela jinému, hořkému druhu melounu s názvem Citrullus amarus. Dlouho byly za předchůdce vodního melounu považovány druhy z jižní nebo západní Afriky, například meloun egusi, který se však pěstuje pouze kvůli semenům, nikoli kvůli dužině. Dr. Harry Paris ale na základě důkazů tvrdí, že skutečný předek pochází ze severovýchodní Afriky. Jde o odrůdu známou v Súdánu jako gurum, která dodnes divoce roste v pouštích Egypta a Súdánu.
Proč starověcí lidé začali pěstovat divoké melouny, když byly tvrdé a hořké? Odpověď se nachází již v samotném českém i anglickém názvu (watermelon) – voda. V suchých oblastech severní Afriky představoval meloun dokonalý rezervoár tekutin. Na rozdíl od jiného ovoce dokáže v chladu a stínu vydržet čerstvý celé týdny i měsíce. Ještě v roce 1924 zaznamenal zpravodaj National Geographic v Súdánu, jak domorodci sklízejí a roztloukají melouny, aby z nich v období sucha získali vodu. Tato vlastnost byla klíčová i pro starověké Egypťany. Archeologové objevili semínka melounů v pět tisíc let starém sídlišti v Libyi i v egyptských hrobkách starých přes čtyři tisíce let, a to včetně hrobky Tutanchamona. Dr. Paris vysvětluje, že egyptští faraoni měli před sebou po smrti dlouhou cestu, takže nutně potřebovali spolehlivý zdroj vody a meloun pro ně byl ideálním řešením.
Jakmile Egypťané začali meloun pěstovat, zaměřili se na odstranění hořkosti. Za tuto nepříjemnou chuť mohl pouze jeden dominantní gen, takže bylo relativně snadné ho vyřadit. Poté začali pěstitelé měnit i další vlastnosti. Postupnou proměnu dokazuje i malba nalezená v jedné z egyptských hrobek, kde má zobrazený meloun typický podlouhlý tvar šlechtěné odrůdy. Protože byl na malbě podáván čerstvý na talíři s jídlem, musel být již i dostatečně křehký, aby se dal snadno nakrájet a sníst. Mezi lety 400 před naším letopočtem a 500 našeho letopočtu se meloun rozšířil ze severovýchodní Afriky do celého Středomoří. Ovoce rychle upoutalo pozornost i jako lék. Slavní antičtí lékaři Hippokrates a Dioskorides meloun předepisovali jako účinné diuretikum k odvodnění organismu. Chladivou, vlhkou slupku zase doporučovali přikládat dětem na hlavu jako osvědčený lék proti úpalu. Dnešní sladký meloun je tak výsledkem tisícileté lidské vynalézavosti. Oslavte svátek této sladké, ale přitom dietní a nutričně dobře vybavené pochoutky melounovým dortem podle postupu z Toprecepty.cz.
ovoce na ozdobu (jahody, hroznové víno, ostružiny)
čerstvá máta
4 špejle
párátka
Jak na to:
Meloun omyjeme, odkrojíme oba konce a odstraníme slupku. Vykrojíme 2 kulatá patra – spodní větší a horní menší. Při vykrajování necháme mezi patry dostatečný rozdíl v průměru, aby dort působil elegantně a jednotlivá patra krásně vynikla. Menší patro položíme na větší a spojíme je 3–4 dřevěnými špejlemi, aby byla konstrukce pevná a stabilní. Pomocí párátek připevníme ovoce. Dort můžeme ozdobit po celém obvodu nebo vytvořit ovocnou kaskádu pouze na jedné straně. Nakonec doplníme čerstvou mátu a několik kousků ovoce naaranžujeme kolem dortu na podnos. Fantazii se meze nekladou. Použít můžeme jakékoliv sezónní ovoce podle chuti a vytvořit si tak vlastní originální kombinaci barev i tvarů. Hotový dort uchováváme v lednici a připravujeme ho ideálně jen několik hodin před podáváním, aby meloun i ovoce zůstaly krásně čerstvé.
