Nalíčit se, učesat, obléct plesové šaty, nezapomenout lístky, mít dostatek drobných. A po půlnoci se táhnout domů s nechtěným pytlem brambor nebo bažantem z tomboly. Plesová sezona je v plném proudu.
Jakmile odezní vánoční atmosféra a euforie z příchodu nového roku, přichází v Česku velmi populární plesová sezona. Městské, obecní, hasičské, sportovní, myslivecké, maškarní, univerzitní a samozřejmě maturitní plesy spolehlivě zaplní nejrůznější sály po celé republice od ledna až do března. Každoročně nás nemine přemýšlení nad tím, zda je vhodné jít opět v těch stejných šatech jako loni, jestli si ještě pamatujeme nějaké taneční kroky a kolik lístků do tomboly je nejlepší si koupit, aby byl alespoň jeden výherní. Odkud vlastně tenhle druh zábavy pochází a chodí se v zahraničí v zimě na plesy stejně jako u nás?
Historie plesů podobných těm, jaké známe dnes, sahá do 17. století. Byly určené především pro vyšší společenské vrstvy a odehrávaly se na dvorech panovníků zejména ve Francii. Jedním z průkopníků plesů se stal král Ludvík XIV., který nejrůznější setkání a společenské akce přímo miloval. V té době se však na plesech ještě netancovalo v párech, ale ve skupinách, jak můžeme krásně vidět například ve filmech podle románů Jane Austenové, jako je třeba Pýcha a předsudek. Elizabeth Bennetová a pan Darcy sice tancují naproti sobě, ale v průběhu se střídají i s ostatními tanečníky a při tanci se nedrží. V párech se začalo tančit až v 19. století.
Francouzské plesy byly většinou striktně na pozvánky. Jedním z mezníků se stal až Le bal des if pořádaný v roce 1745 v zrcadlovém sále ve Versailles, na který mohla přijít i veřejnost. Maškarního plesu se tehdy účastnilo rekordních patnáct tisíc návštěvníků! Stal se osudovým pro Jeanne Antoinette Poisson známou jako Madame de Pompadour a Ludvíka XV., kteří se právě tady seznámili.
Pokud byste v dnešní době chtěli zažít ples v podobném stylu a podobných rozměrů, nemusíte jezdit zas až tak daleko. Plesovou tradicí je proslulá Vídeň. Ročně se v rakouské metropoli odehraje na čtyři sta plesů, které dohromady navštíví 300 tisíc lidí. Tím nejprestižnějším je ples ve vídeňské opeře. Zdejší tradice je podobná jako ve Francii, dříve na plesy mohla chodit pouze šlechta, až císař Josef II. otevřel dveře paláce Hofburg pro všechny. Na vídeňských plesech stále platí přísná pravidla, co se týče předepsaného dresscodu, a k tanci se hraje klasická hudba. Známý Radeckého pochod od Johanna Strausse staršího je tradičním znamením, že se slavnostní večer chýlí ke konci.
Významnou součást plesové sezony v Česku tvoří maturitní plesy. Večer, kdy maturitní ročník dostane šerpu, před rodinou a kamarády zatančí dlouho nacvičovanou choreografii, pustí na poslední chvíli natočené maturitní video a o půlnoci šerpu pro štěstí zašlape do země, se pro mnoho středoškoláků stane nezapomenutelným. Zatímco u nás se maturitní plesy konají většinou v lednu a únoru, v Americe se takzvaný „prom“ pořádá až na konci školního roku. Jak známe z amerických filmů pro teenagery, každoročně se také volí král a královna plesu.
Tahle tradice má velmi blízko k události jménem „debutante ball“, což je první uvedení mladé dívky do společnosti. V anglofonním prostředí se tato tradice stále dodržuje u rodin vysokého společenského postavení. Fanoušci americké kinematografie mohou ceremoniál znát z filmů jako Deník princezny nebo Co ta holka chce. U nás má k slavnostnímu uvádění do společnosti nejblíže závěrečný věneček v tanečních, kterému se někdy také říká kolona. Velkým otazníkem plesové sezony samozřejmě zůstává dresscode. Pokud na plesy chodíte často, určitě se hodí pořídit si hned několik různých šatů v různých délkách, kvalitní lodičky a univerzální psaníčko. Jedny šaty by určitě měly být malé černé, těmi na běžném menším plese nic nezkazíte. V šatníku by ale určitě neměly chybět ani dlouhé večerní šaty ve střihu a barvě, která vám lichotí. Vyplatí se investice do kvality, proto se nebojte zabrousit do vod českých návrhářů. S jistotou u nich pořídíte krásné šaty, které vám vydrží roky.
autorský článek
