„Po 38. roce šance ženy na otěhotnění dramaticky klesá,“ říká autorka podcastu Příběhy o plodnosti Nina Formánek Jaganjacová

Jaké jsou nejběžnější příčiny neplodnosti u žen i mužů?

Nedávno v našem podcastu vystupovala paní doktorka Hana Višňová a pokud bych ji měla citovat, tak nejčastější příčinou neplodnosti u žen je věk. S vyšším věkem u nich dochází nejen k poklesu ovariálních zásob, ale také se zvyšuje riziko těhotenských komplikací či genetických anomálií, vývojových vad nebo potratů. U mužů neplodnost souvisí se spermiemi, dlouhodobě totiž klesá jejich průměrný počet i kvalita. U nich to je spíše spojené se zdravotním stavem, životním stylem a dalšími faktory.

Jaký je vliv životního stylu? Existují například určité sporty, které mohou zvyšovat pravděpodobnost početí?

Životní styl má jednoznačně obrovský vliv na mužskou plodnost. U žen, v případě, že se jedná o hormonální nerovnováhu, existují jisté druhy hormonální jógy, která může pomoci nastartovat nebo zpravidelnit cyklus, když se dělá správně. 

Často se zmiňuje, že je dobré dát si u mužů pozor na to, aby se nepřehřívala zbytečně varlata, takže se doporučuje vyvarovat se příliš upnutého spodního prádla nebo počítače na klíně. Ženy by se měly vyvarovat návykových látek, kvalitně jíst a spát, udržovat si normální váhu, protože když je moc nízká, dochází k poruchám cyklu a žena může přestat ovulovat. Jakýkoli aktivní pohyb je pro tělo i duši fajn, když se to nepřehání. Takže rozhodně životní styl má velký vliv na mužskou i ženskou plodnost. Pokud se však jedná o zdravotní problém typu neprůchodných vejcovodů, endometriózy nebo podobných diagnóz, tak se bez pomoci lékaře neobejdeme.

Čemu by se ale měl člověk vyhnout, je hlavně kouření. Lidé si cigarety často spojí jen s plícemi, jenže kouření má vliv na všechno možné, třeba taky na produkci hormonů, na kvalitu spermií a další.

A jak mocná je v tomto ohledu psychika, především ženy? Doporučila byste ženám, které se snaží otěhotnět, návštěvu psychoterapeuta?

Psychika je důležitá ve všech životních aspektech. Pokud jsme v situaci, kdy už neplodnost řešíme na reprodukční klinice, tak s tím přichází i téměř permanentní stres z celého toho koloběhu (menstruace, ovulace, testování…). V hlavě máme i co řekneme v práci, kdo si něčeho všimne, co a kdy můžu říct rodině a přátelům, se kterými kamarádkami o tom radši mluvit nebudu, protože už děti mají a mně je líto, že jim to nemůžu přát tak, jak bych chtěla, a možná by mi ani úplně nerozuměly... 

Co se týká terapie, nerada bych dávala zaručené „rady pro všechny”, každý jsme jiný a vyhovují nám jiné přístupy. Určitě bych doporučila psychoterapeuta, a to nejen ženám, ale i mužům nebo párům, prostě všem, kdo mají pocit, že jim ta situace zasahuje do duševní pohody a chtějí nebo potřebují si o tom popovídat. Z naší zkušenosti s onkologicky nemocnými a jejich rodinami si ale zároveň myslím, že ne každý opravdu nutně chce a potřebuje psychoterapii. Spousta lidí se s náročnými situacemi vypořádá v páru, s podporou rodiny a přátel. To si musí člověk asi uvědomit sám. Já si obecně myslím, že je důležité nezapomínat, kdo jsme, co nás baví a mít nějaký podpůrný systém, ať už je to terapie, rodina a přátelé, sport, hudba, malování nebo cokoli jiného. 

Jak dlouho by měla žena vyčkat, než vyhledá odbornou pomoc ohledně neplodnosti?

Obecně je neplodnost definovaná tak, že se o ní bavíme ve chvíli, kdy máme pravidelný nechráněný styk 12 měsíců a neotěhotníme. Ono ale také záleží, co u nás znamená „pravidelný” styk. Někdy se v té pravidelnosti o ovulaci (správný timing) ani neškrtne. Bavíme-li se pak o vyšším reprodukčním věku páru, tak je lepší určitě přijít dříve, než až po roce. Definice je jistě potřeba, ať se má člověk od čeho odrazit, ale řekla bych, že je to také individuální. Statistiky uvádí, že šance na otěhotnění, když je vše „v pořádku” je zhruba 1/10. Možná i proto se udává ten rok. 

Je dobré sledovat ovulaci? Neznamená to, že jsme příliš v zajetí své touhy otěhotnět?

Neustálý stres kolem nekonečného měření samozřejmě neprospívá. Jste věčně na hodinkách, počítáte dny, hodiny, uzpůsobujete si kolikrát i nevědomky život podle menstruačního cyklu. Děláme holt vše pro to, aby to klaplo, abychom nic nepodcenily, nebo naopak nepřehnaly. Tak to prostě je. Ono je také velmi těžké tomu nepodlehnout, protože je tam velká touha a každé píchnutí v podbříšku holt může „něco” znamenat. Když se od toho lidé dokáží nějakým způsobem oprostit a nemít to pořád na paměti, super. Jednoduché to ale rozhodně není.

Jaká je role celkové pohody v páru? Může znamenat přítomnost stresu nebo hádek menší pravděpodobnost početí?

Psychická nepohoda jako taková by asi sama o sobě neplodnost vytvářet neměla. Vliv mít může, možná může fungovat i jako katalyzátor, nebo blokovat jisté postupy, ale nevím zda může být tou hlavní příčinou. Dle nejrůznějších statistik se uvádí o něco vyšší pravděpodobnost neplodnosti u žen, které měly nebo mají deprese. Nebo se pozoruje delší doba „snažení” o početí u žen, které trpí úzkostmi. Těžko říct. Píše se, že stres může způsobit předčasný porod, zároveň to ale zatím není dostatečně vědecky podložené. U mužů zase může mít vliv na erekci. Dlouhodobější stres může ovlivnit celou řadu fyzických i psychických stavů a toho je určitě dobré se vyvarovat nejen když chceme otěhotnět. 
 

Je pravděpodobnější, že otěhotním, když už jedno dítě mám?

Ne, to si nemyslím. Je řada důvodů, proč to může jít i hůř - jsme přeci jen starší, máme méně času sledovat ovulaci a mít pravidelný styk tak, jako před prvním dítětem. Můžeme mít i jiného partnera. Existuje termín sekundární neplodnost, jež přesně definuje neplodnost poté, co už dítě mám. Tady nemusí jít pouze o otěhotnění, ale i o donošení dítěte. Nebo třeba  endometrióza, která se může objevit až po prvním dítěti a pokud je zrovna na místě, kde brání početí, tak nastává problém. U některých žen, které ale například měly potíže s cyklem, tak může první porod srovnat pravidelnost cyklu a hormonální rovnováhu. To byl ostatně i můj případ. Ale toto je opravdu individuální. Rozhodně bych však plošně netvrdila, že je jednodušší otěhotnět s dalším dítětem.

Existuje nějaký věk ženy (i muže), kdy je na početí včetně umělé asistence jednoduše příliš pozdě?

Uvádí se, že po 38. roce začne šance na otěhotnění významně klesat. Taková ta jistota, že to už nepůjde, přichází teoreticky až s menopauzou, která nastává v průměru lehce po padesátce. Takže sice by to teoreticky mohlo jít i v padesáti, ale ta vajíčka tam pravděpodobně už nebudou, tudíž s vlastním vajíčkem je vyšší šance dříve. Je pro mě těžké generalizovat, protože existují ženy v předčasné menopauze, ale i ženy, které donosí miminko v 45 letech. Zde bych ale hlavně ráda upozornila na to, že to není jen o tom, zda otěhotním a mám, či nemám, vajíčko, ale jak jsem říkala na začátku - s věkem bohužel rapidně stoupá i riziko potratů a genetických vad a to je věc, kterou je potřeba mít na paměti. Matka příroda je v tomto směru neúprosná. V tom vyšším věku pak přichází na řadu i téma využití darovaných vajíček.

U mužů je zajímavost, která mnohé překvapuje, a to, že pokud se bavíme o příčinách neplodnosti u žen a mužů, je to půl napůl. Není to problém pouze u žen, jak si mnozí myslí. Muži jsou pak překvapení, když přijdou na první návštěvu reprodukční kliniky, že musí také na spermiogram, a ještě více překvapení jsou pak z výsledku. Tady si ale netroufám tipovat věkovou hranici, k mužské neplodnosti se často váže životní styl, který může být zcela zásadní - kouření, obezita, alkohol, drogy... to vše má vliv na kvalitu spermií. Androlog David Čapka, se kterým jsme točili podcast o mužském zdraví, zmínil, že někdy těm mužům stačí na rok zlepšit životní styl a spermiogram mají „jako nový”. To je pak samozřejmě pro někoho až moc dlouhá doba, pokud to pár dlouho odkládal a přichází na kliniku ve vyšším reprodukčním věku. Takže je v každém případě dobré, když už se pár pro dítě rozhodne, aby na té životosprávě zapracovali společně.

Více o Nině Formánek Jaganjacové:

Nina Formánek Jaganjacová, MSc. je absolventkou prestižní London School of Economics and Political Science. Pochází ze Sarajeva a vyrostla v Praze. Má zkušenosti ze zdravotního sektoru Evropské Komise v Lucembursku, HIV/AIDS kanceláře UNICEF v Kazachstánu či Newyorského sídla OSN. Je zakladatelkou organizace Sifty 52, z.s. a autorkou projektu #příběhyo. Je vdaná, má tři syny.