Na svatého Řehoře, čáp letí od moře: Den, který pro naše předky znamenal začátek jara

Patron zpěváků, hudebníků, studentů a učitelů, ale také ochránce před nemocemi, především před morem. Pojmenován je po něm gregoriánský chorál (nechal chrámové zpěvy sesbírat a setřídit). Svatý Řehoř byl zajímavý i vlivný za svého života a jeho význam ještě stoupl, když byl po své smrti v roce 604 svatořečený. Narodil se v roce 540 v bohaté patricijské rodině. Většinu majetku zděděného po otci však věnoval na zakládání klášterů a třebaže se chtěl věnovat mnišskému životu, stal se nakonec jedním z nejvýznamnějších papežů v historii. Působil v dobách velkého moru, kdy organizoval prosebné průvody proti této zhoubné nemoci a také pravidelné večeře pro dvanáct chudáků (večeře svatého Řehoře). Lidé se proto k tomuto svatému modlili o pomoc při moru a dně.

Poslední záchvěv zimy

Svátek svatého Řehoře připadá na den jeho úmrtí a zároveň na dobu, kdy je zima na ústupu a jaro už o sobě dává vědět. A tak se s tímto obdobím pojí pranostiky, které souvisejí zejména se začátkem polních prací, návratem ptactva z teplých krajů nebo táním ledu, ale i možností dalšího mrazivého počasí. Některé z nich určitě znáte, přinejmenším tu první z nich: „Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, šelma sedlák, který neoře.“ „Pokyne-li Řehoř hlavou, máme tu zimu bílou.“ „O svatém Řehoři, mrazy vše umoří.“ „Svatý Řehoř mrazy vodí, když nevodí, sněhem škodí.“ „Svatý Řehoř naposledy, obnovuje venku ledy.“ „Na Řehoře mrazy hučí a sedláci doma čučí.“ Jak je vidět, přestože se lidé už připravovali na obdělávání polí, ještě nějaké ty mrazy čekali. Říká se také, že v polovině března občas přichází takzvaná řehořská zima, která se považuje za poslední záchvěv ročního období, jehož konec zvlášť na vesnici všichni tak napjatě očekávali.

Výslužka z koledy sloužila venkovským učitelům jako přilepšení k platu.

Studentské koledování

Naši předci však tento svátek neslavili jen prvními pracemi na poli (pokud už půda rozmrzla), ale též různými průvody a veselicemi. Na koledu se vydávali studenti (jejichž patronem svatý Řehoř je) i se svým učitelem. Byli převlečeni za „řehořské vojáky“. Měli kaprála, praporečníka a hlavně bubeníka, který ohlašoval příchod průvodu. Děti byly „vyzbrojeny“ dřevěnými šavlemi, aby mohly chránit svatého Řehoře, kterého představoval student nebo učitel převlečený za biskupa. Chodily od stavení ke stavení a prosily rodiče, aby posílali děti do školy. Ti se od školní docházky svých ratolestí, které potřebovali na jaře na poli a v hospodářství, vykupovali různými drobnostmi - moukou, kouskem špeku nebo pár mincemi. Tato výslužka sloužila mimo jiné k přilepšení k platu učitele. Za dárky koledníci vždy řádně poděkovali: „Zaplať Vám to Kristus Pán v tom nebeském ráji, kde svatý Řehoř přebývá, Pána Boha chválí.“

Tanečky s maškarou

V některých krajích se pak konaly také tzv. svatořehořské voračky, které souvisely s tím, že byl Řehoř vedle studentů i patronem zpěváků a hudebníků. Vesnická mládež se sešla na návsi, kde jednoho z nich obalili slámou, nasadili mu škrabošku a na hlavu mu dali slaměnou čepici. Pak s touto maškarou chodili v průvodu vesnicí za doprovodu hudby. U každého stavení se zastavili a popřáli bohatou úrodu a hojnost. Aby se přání vyplnilo, úroda se vydařila a v domě se rodily děti i hospodářská zvířata, musela si hospodyně s maškarou zatančit a za odměnu ji obdarovat výslužkou. Tančili a zpívali samozřejmě i všichni kolem. Dnes už se bohužel tato tradice, na rozdíl od voraček masopustních, nedrží. Ale my na ni na svátek svatého Řehoře můžeme alespoň zavzpomínat.

Zdroj: muzeum-vyskovska.cz, ceskezvyky.cz, seniortip.cz, zakrasnejsivimperk.cz