Všichni víme, že: „Na svatého Jiří vylézají hadi štíři“. Naši předci dokonce kvůli „havěti“, která měla 24. dubna vylézat ze země, nepili vodu ze studní, protože věřili, že je jedovatá. Avšak pranostik a zvyků se k tomuto dni váže mnohem víc.
Svatý Jiří byl vojákem v císařském římském vojsku, dokonce patřil doosobní stráže císaře Diokleciána. Ten jej však poté, co se Jiří přiznal ke křesťanství, nechal mučit a popravit. A proč je Jiří obvykle zobrazován jakorytíř na koni bojující s drakem? Váže se k tomu legenda, kdy si u pramene zásobujícího město Kyréna v Libyi postavil hnízdo drak. Lidé, kteří potřebovali vodu, ho vždy odlákali od pramene lidskou obětí. Když přišla řada na královskou dceru, jel zrovna svatý Jiří okolo. Draka zabil a princeznu zachránil. Na jeho počest pak vděční obyvatelé města přijali křesťanství. Mince s vyobrazením Jiřího, jak bojuje s drakem, (mansfelský jiřský toler) bývalaoblíbeným amuletem vojáků a myslivců, neboť měla chránit před poraněním.
S 24. dubnem se tradičně pojil tzv. jarní výhon a jarní plat. To znamená, že seo svatojiřském svátkuplatila rentavrchnosti. A zároveň se poprvévyháněl dobytek ven, což bývalo častospojenéi s malou slavností. Hospodáři po zimě vyvedli svůj dobytek na náves, kde se předal obecnímu pastýři. Před odchodem na pastvu zvířata umyli, vyleštili jim kopyta anazdobili je věnci z lučních květů s červenými stužkami, které chránily před uhranutím. Někde se navíc dobytek poléval svěcenou vodou, nebo se účastnil i farář, který mu požehnal.
Foto: Pexels
Bývalo zvykem užít si na svatého Jiří první venkovní koupání.
Štíři neboli ještěrky
O prvním vyhánění dobytka mluví takésvatojiřské pranostiky, třeba: „Panna Maria osévá, svatý Jiřípase“nebo „Svatý Jiří zahajuje pastvu dobytka“. Vraťme se ale k pranostice nejznámější. Vrtá vám hlavou, jak se v ní ocitli pro naše území dost netypičtí štíři? Pravděpodobně jde jen o zkomoleninu staročeského slova ščur, které mimo jiné označovalo ještěrku, a to už dává o něco lepší význam. Další pranostiky toho dne jsou spojeny s ptáky a pučící přírodou i úrodou. Tak například:„Může-li se havran na svatého Jiří v žitě skrýti, budeme nejspíš úrodný rok míti.“, „Na svatého Jiří prý také slavík poprvé zazpívá.“, „Na svatého Jiří vlaštovky už víří.“, „Fiala růsti nemůže, až jí Jiří pomůže.“,„Na svatého Jiří, trávu nezastaví čtyři.“
Svátek svatého Jiříbyl považován za definitivní odchod zimy, což prohlašuje i další pranostika:„Svatý Jiří zvítězil nad saní, zvítězí i nad zimou.“Říkalo se, že se ten den probouzí země. Nesmělo se kvůli tomu pracovat na poli, na zahradě ani v sadu, aby ji lidé nerušili. Někde šlo zároveň o den, kdy si zvlášť děti užívali po zimě první koupání v přírodě. A jinde bylo zase zvykem chodit do lesa pro čerstvě vyrašené zelené ratolesti a zdobit jimi stavení. To údajně zajistilo rodině plodnost a ochranu. Některé až kuriózní svatojiřské pověrypak byly spojeny s láskou. Dívky hledaly čtyřlístky a pak s nimi spaly pod polštářem. Ten, o kom se jim zdálo, se měl stát jejich budoucím manželem. To chlapci měli poněkud krutou metodu, jak si zajistit nevěstu. Chytali na svatého Jiří žáby. Jejich páteř pak nechali „očistit“ v mraveništi a tímto „jiříčkem“ se dotýkali dívek, které se jim líbili, což jim mělo zajistit přízeň jejich vyvolené.
