Napadlo vás někdy, co všechno se ukrývá v potravinách, ze kterých vaříme nebo které kupujeme? Když si domů přineseme jogurt, bonbon nebo naleštěné jablko, většinou očekáváme ovoce, cukr, mléko či kakao. Jenže svět potravinářství je o něco bizarnější.
Některé běžné ingredience mají původ, který byste v seznamu složení čekali asi stejně jako stavební povolení v receptu na bábovku. U některých z nich možná po přečtení etikety začnete své svačině trochu víc důvěřovat (nebo naopak).
Krásná, sytě červená barva, která dává některým jogurtům, bonbonům, nápojům nebo sladkostem jejich „jahodový“ vzhled, nemusí pocházet z jahod. Jedním z klasických potravinářských barviv je karmín neboli košenila, E120. A víte, z čeho se vyrábí? Z hmyzu, konkrétně z červce nopálového, drobného parazita žijícího na kaktusech. Z jeho usušených těl se získává barvivo s výraznou červenou barvou. A vůbec to není žádná novinka, FDA karmín mezi potravinářskými barvivy opravdu eviduje a předpisy vyžadují, aby se na etiketě označoval. Košenila se používá jako zdroj červeného pigmentu po staletí. Informace je to ale důležitá pro vegany nebo vegetariány, kteří se některým živočišným produktům vyhýbají.
Šelak: Lesk na bonbonech se zajímavým původem
Máte rádi krásně lesklé bonbony? Čokoládové dražé? Nebo ovoce, které v supermarketu vypadá, jako by právě absolvovalo focení pro módní časopis? Možná za ten lesk vděčí šelaku, E904. Šelak je pryskyřičná látka, která se získává ze sekretu červce, který žije především na stromech. V potravinářství funguje jako polevová a lešticí látka, která vytvoří na povrchu tenkou ochrannou vrstvu a dodá výrobku charakteristický lesk. Americký FDA (Úřad pro kontrolu potravin a léčiv) ho vede mimo jiné pod názvy „candy glaze“ nebo „confectioner's glaze“. „Cukrářská poleva“ zní ale trošku víc romanticky než představa drobného hmyzu, který žije na větvi.
Celulóza: I dřevo můžete najít v jídle
Celulózu si zřejmě spojujete spíš s papírem nebo dřevem než s jídlem. Přesto se v potravinářství používá docela běžně. Na obalu ji můžete najít například pod označením E460 a jejím úkolem je mimo jiné pomoct potravinám držet správnou konzistenci, neslepovat se nebo zkrátka vypadat a chutnat tak, jak mají. A ano, celulóza se může získávat i z dřevní buničiny. Neznamená to ale, že by vám výrobce nasypal do jogurtu piliny. Celulóza je přirozenou součástí rostlin, jen v potravinářství se využívá její vyčištěná a upravená forma. EFSA (Evropský úřad pro bezpečnost potravin) celulózu proklepl a dospěl k závěru, že u používaných forem nehrozí žádné bezpečnostní riziko. Navíc se prakticky v trávicím traktu nevstřebává a tělo ji z velké části vyloučí.
Želatina: bonbon, dezert a kousek zvířete v jednom
Želatina je v želé bonbonech, marshmallows, některých dezertech, cukrovinkách nebo želatinových kapslích. Na první pohled nevypadá nijak podezřele. Průhledná, bez výrazné chuti, poslušně drží tvar. Jenže želatina vzniká z kolagenu, tedy strukturální bílkoviny živočišných tkání. V potravinářství se tradičně získává například z prasečích a hovězích zdrojů, existuje ale také želatina rybího původu. Původ želatiny může být důvod, proč může být důležitý pro vegany a vegetariány. I želatina se samozřejmě musí uvádět na potravinách.
Včelí vosk: Díky němu se leskne ovoce
Pátý adept na cenu za nejpodivnější ingredience je včelí vosk, E901. V potravinářství se používá jako lešticí a povrchová látka. Najdete ho například u některých cukrovinek, na povrchu ovoce nebo v potravinových povlacích. Evropské předpisy ho povolují mimo jiné pro povrchovou úpravu citrusů, jablek, hrušek, broskví, ananasu nebo jako lešticí látku na ořechy. Takže když v supermarketu potkáte jablko, které se leskne jako okno, které jste zrovna umyli a vyleštili, nemusí jít o přirozenou krásu. Ovoce má vlastní ochrannou voskovou vrstvu, ale při zpracování a čištění se může část tohoto povlaku odstranit, proto se pak používá potravinářský vosk. I ten je podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin bezpečný a není potřeba se ho děsit.
Doporučujeme
reklama
Musíme přestat jíst některé potraviny?
Samozřejmě, že nemusíme. Karmín pochází z hmyzu, želatina z kolagenu, včelí vosk od včel a některé formy celulózy z rostlinného materiálu. To ještě neznamená, že jsou nebezpečné. V Evropské unii musí schválená potravinářská aditiva projít hodnocením bezpečnosti a jsou označována příslušným „E číslem“. Ale jedno je jisté. Čím podivnější původ ingredience má, tím větší máme tendenci jí automaticky nevěřit.
Zdroj: Autorský text, National Geographic, The Guardian, PubMed, European Food Safety, FDA
Co chtějí muži od žen a ženy od mužů? Terapeuti Michal a Michaela Bartošovi vysvětlují, proč si často ubližujeme
