Podzim, jaký znaly naše babičky: Staré české zvyky, které stojí za zachování

Podzim byl pro naše předky obdobím hojnosti i pokory. Po práci na polích přišlo období odměny. Koláče, víno, muzika a čas s rodinou. Ale byl to i čas vzpomínek na ty, kteří už tu nejsou. A období příprav na zimu. Zvyků bylo mnoho, některé přežily dodnes, jiné čekají, až je znovu oživíme

Posvícení, kdy vesnice voněla koláči

Na posvícení se těšili všichni. Od dětí po čeledíny. Po sklizni bylo všechno hotovo, stodoly plné, sklepy zásobené, a tak se mohlo slavit. Na stole nechyběly posvícenské koláče, husa, pivo a někde i první víno. Muzikanti hráli, tancovalo se, až se prášilo z bot. Dnes si možná posvícení spojujeme jen s církevním kalendářem, ale jeho kouzlo je věčné. Setkat se, jíst, smát se a být spolu. Kdo říká, že to nejde i dnes? Stačí pozvat sousedy, upéct koláče a připomenout si, že podzim není jen o šedi, ale i o oslavách života.

Svatý Václav a děkování za úrodu

Konec září býval vždy ve znamení díků a vinobraní. Lidé děkovali zemi za úrodu, slavili patrona země, svatého Václava, a přitom si užívali poslední teplé dny. Pilo se mladé víno, zpívalo se a večer se zapalovaly ohně, které měly symbolicky chránit dům i pole před zlými silami. Dnes můžeme tuhle tradici uchopit po svém. Podzimní večer u ohně, hrnek moštu a chvíle, kdy děkujeme za to, co máme. Tak obyčejné, a přitom tak důležité.

Dušičky, světlo v listopadové tmě

Když listopad přikryje krajinu mlhou, přichází čas vzpomínek. Památka zesnulých, známá jako Dušičky, bývala jedním z nejsilnějších svátků roku. Na hrobech se zapalovaly svíčky, peklo se drobné pečivo a lidé věřili, že světlo pomáhá duším na cestě k pokoji. Dnes to často vnímáme jen jako povinnost. Ale stačí se zastavit, zapálit svíčku nejen na hrobě, ale i doma v okně. To tiché světlo má v sobě zvláštní klid, který podzim potřebuje.

Když přijede Martin na bílém koni

Listopad si bez svatého Martina neumíme představit. Ten, kdo měl husičku, měl i svátek. Podle legendy se svatý Martin schoval mezi husy, aby se vyhnul volbě biskupa. Ony ho ale prozradily, a tak skončily na pekáči. Od té doby se říká, že kdo si dá martinskou husu, bude mít po celý rok hojnost. Nechybělo ani první mladé víno a martinské rohlíčky, které se rozdávaly přátelům. V těchto chvílích byl podzim radostný, plný smíchu a vůní z kuchyně.

Podzimní klid, který léčí

Mezi Dušičkami a adventem se dřív uklízelo, spravovalo, sušily se bylinky a tkaly koberce. Zima se blížila a lidé věděli, že přichází čas klidu. Možná právě tady bychom se mohli inspirovat – zpomalit, zatopit v kamnech, dát si čaj a nechat myšlenky plynout.