Tradiční trdelník – hlásají nápisy na stáncích. Ovšem, s tou tradicí je to poněkud složitější, než by se mohlo zdát. Jeho příběh totiž nezačal u nás.
Kürtős kalács, tak se trdelník nazývá v Maďarsku, přičemž tato dvě slova lze přeložit jako komínový koláč (v některých zdrojích uváděno také jako točený koláč). Maďaři ho de facto považují za národní symbol. Vznikl přitom v Sedmihradsku, na jehož území je sice dnes Rumunsko, ale v době, kdy se tady prý začal péct trdelník, mělo patřit Maďarům. Když potom tamní obyvatelé utíkali před Tatary, recept si odnesli s sebou, a tím ho rozšířili do dalších zemí.
Vyráběl se přitom tak, že se plátky z kynutého těsta namotávaly na dřevěný válec, což připomínalo trdlo, tedy taktéž válec ze dřeva, který se používal například na roztloukání v hmoždíři. V současné době už se však používají také kovové válce.
Existuje však ještě také Skalický trdelník, který má registrovanou známku Evropské unie. I do tohoto slovenského města však povědomí o sladké dobrotě přinesli opět Maďaři. Respektive kuchař hraběte, jenž do Skalice přicestoval v 18. století. Původně šlo o tajný recept, ale máloco se utají...
V současnosti je trdelník oblíbený mimo jiné ve Švédsku, Rakousku, Německu a Lucembursku, kde se podává na oslavách a svatebních hostinách.
U nás se potom zmínky o trdelníku objevují v polovině 19. století. Konkrétně třeba v knize Česká strava lidová od Marie Úlehlové-Tilschové, spisovatelky a autorky kuchařek. Na Slovácku se dokonce měla tato dobrota posílat ženám do místností, kde trávily šestinedělí. Její výhoda přitom byla v tom, že se k přípravě daly použít žhavé uhlíky, které zbyly po pečení různých pokrmů.
Spojení staročeský trdelník tak rozhodně není vypovídající a má spíše přilákat zákazníky, zvlášť z řad turistů. Navíc naplněný zmrzlinou, ovocem, čokoládou a šlehačkou byste v minulosti hledali jen těžko. Jde o současný trend, který se rozšířil hlavně díky sdílení fotek na sociálních sítích.
