Babička Ježíše Krista a matka Panny Marie patří k nejoblíbenějším postavám křesťanské tradice. Její svátek připadá na 26. července, a tak se k němu váže řada pranostik zaměřených na ranní chlad a postupný ústup vrcholného léta. To ale neznamená, že by se na svatou Annu truchlilo. Dodnes se v tomto období konají anenské poutě s procesím, hudbou a řemeslnými trhy.
Vzhledem k tomu, že Anna bylo tradičně jedním z nejoblíbenějších křestních jmen, slavíval se tento červencový svátek ve velkém. U domů a stavení, kde nějaká ta Anna bydlela, vyhrávala hudba a konaly se anenské zábavy – Annybály (zřejmě po vzoru vídeňských Annefeste). Slavilo se na vesnicích i ve městech a oslavy často končily večerním ohňostrojem. Zároveň se pořádaly svatoanenské průvody a poutě, s pestrými korouhvemi, prapory a soškami svatých – se svatou Annou a její dcerou Marií na předních místech. Z poutí si pak domů věřící přinášeli obrázky a medailonky s populární světicí. Vzhledem k tomu, že svatá Anna porodila svou dceru Marii až po dlouhých letech čekání, je považována za patronku manželství, rodiček, a také žen toužících po dítěti, které se k ní modlily. Těhotné ženy nosívaly její medailonky nebo ochranné cedulky s texty zaříkání, aby jejich těhotenství a porod proběhly šťastně. A svobodné dívky ji v době jejího svátku prosily o ženicha. Navíc byl tento den považován za vhodný pro zásnuby a sňatky.
Pověr a tradic se na svátek svaté Anny dodržovalo několik, a jedna byla zajímavější než druhá. V některých oblastech svobodné dívky vstávaly už za východu slunce, třikrát na něj pohlédly, a pak se napily z lesního pramene, aby se do roka zasnoubily. Jiná pověra zakazovala v tento den koupání, neboť „Okolo sv. Anny voda kvete po tři dny plné tři hodiny, které hodiny to jsou, to nikdo neví a kdo se právě koupal, dostal po těle prašivinu.“ Avšak nejzajímavějším zvykem bylo vydat se před východem slunce na hřbitov, vzít tři hrstky hlíny z hrobu sebevraha a doma je rozhodit do všech rohů se slovy: „Dnes je sv. Anny den, všichni švábi, pojďte ven!“ Svatá Anna však neochraňovala jen ženy a rodinu, nepřivolávala ženichy a nevyháněla šváby.
Je považována také za patronku švadlen, krejčích, horníků či mlynářů. A nepřekvapivě též žní a polní úrody, neboť v době jejího svátku se již naplno sklízelo obilí. Jedna z pranostik praví: „Poseč pšenici na svatou Annu – jinak ti zmokne“, další: „Svatá Anna srp vzala a žala“ nebo „O svaté Anně žitečka se nažne“. V horách se zase říkalo: „Svatá Anna zavádí žence do pšenice“. Nejznámější pranostiky jsou ale ty spojené s počasím. Není to jen ono slavné: „Svatá Anna, chladna z rána“, ale například „Annenské chladné rosy ohlašují pěkné časy“, „Prší-li o svaté Anně, bude sladká řepa“, „K Anně svatý hodina ze dne se tratí“ či velmi zajímavá pranostika: „Zvětšují-li na svatou Annu mravenci své hromady, lze očekávati tuhou zimu“.
V ikonografii se svatá Anna zobrazovala jako starší žena, která někdy drží v ruce knihu, občas lilii, ale nejčastěji je vyobrazována spolu se svou dcerou - Pannou Marií. Annin kult byl v Evropě velmi populární. Šířil se s objevováním jejích ostatků, které má mnoho evropských měst. Například k vídeňským relikviím patří pravá Annina paže, tu levou zase mají v Římě. A ani v Čechách nejsme pozadu. Paže svaté Anny je tradičně uchovávána v kapli svaté Anny u katedrály sv. Václava v Olomouci. Relikvie této populární světice se nacházejí také v pokladu katedrály sv. Víta v Praze. Zároveň jde stále o jedno z nejoblíbenějších českých jmen. Každoročně jej u nás dostává přibližně tisíc až patnáct set novorozených dívek. Dodnes žije i anenská poutní tradice. Letos se tradiční pouť koná například ke Svaté Anně u Horšovského Týna (23. až 26. 7.), ve Starém Městě pod Sněžníkem (24. až 26. 7.), na Andělské Hoře v Jeseníkách (25. 7.). Anenská pouť je také ve Smečně (24. až 26. 7.) a přímo 26. 7. bude k vidění zajímavá folklórní Anenská pouť v Dřevěném městečku v Rožnově.
